Billungové byl saský šlechtický rod, zprvu hrabata, od 10. století vévodové saští.
Prvním známým příslušníkem rodu Billungů byl hrabě Wichmann, zmiňovaný k roku 811. Oda, z rodu Billungů, byla manželka hraběte Liudolfa, prvního příslušníka Liudolfinské dynastie.
V 10. století bylo rodovým centrem území Billungů Bardengau v Lünebursku. Roku 937 dobyl Ota I. Veliký část území Polabských Slovanů mezi řekami Labe a Odra a rozdělil je na dvě části. Severní část dal do správy Heřmanu Billungovi († 973), jižní pak Gerovi. Roku 950 udělil Ota I. Veliký Sasko do správy Billunžskému markraběti Hermanovi, který se tak stal prvním saským vévodou z rodu Billungů. Jeho syn Bernard I. († 988) však původně slovanská území opět ztratil. Vévodou Magnusem († 1106) vymřel rod Billungů v Sasku. Císař Jindřich V. udělil Sasko po smrti vévody Magnuse Lotharovi Supplinburskému.
Magnus Billung zanechal dvě dcery, jejichž potomci si v pozdějších letech uplatňovali nárok na Sasko.
Jeho první dcerou byla Wulfhilda, manželka Jindřicha Černého, vévody bavorského, z rodu Welfů.
Druhá dcera Eilika byla manželkou Oty Bohatého, hraběte z Ballenstedtu, z rodu Askánců.
Po smrti Eiliky roku 1142 přešla polovina území Billungů do majetku jejího syna Albrechta Medvěda.