Bimetalismus

Tento článek je o měnovém standardu. O minci ražené ze dvou různých kovů pojednává článek Bimetalová mince.
Zlatá mince 20 franků a stříbrná 5 franků, období Druhé Francouzské republiky. Hmotnost 6,41 g a 24,94 g. Tento poměr zlata ke stříbru (1:15,5) a hmotnosti mincí později přijala Latinská měnová unie.

Bimetalismus je v ekonomii měnový standard při kterém hodnota měnové jednotky může být vyjádřena určitým množstvím jednoho ze dvou měnových kovů (obvykle zlata a stříbra). Poměr hodnot těchto dvou kovů je pevně stanoven.[1][2] Další měnové standardy jsou monometalismus, kdy je hodnota měnové jednotky vyjádřena množstvím a ryzostí jednoho kovu (obvykle zlata nebo stříbra),[2][3] a trimetalismus, kdy jsou používány tři kovy (např. zlato, stříbro a měď).[3]

Pro vědecké účely se někdy rozlišuje „pravý“ bimetalismus, kdy je garantováno, že jak zlaté, tak stříbrné peníze jsou zákonným platidlem v neomezeném množství a že zlato a stříbro jsou přijímány k ražbě mincí vládními mincovnami v neomezeném množství.[4][5] To jej odlišuje od „částečného standardního“ bimetalismu, kde jsou zákonným platidlem mince z obou měnových kovů, ale pouze jedny jsou neomezeně raženy (např. peníze Francie, Německa a Spojených států po roce 1873), a od „obchodního“ bimetalismu, kde jsou volně raženy mince z obou kovů, ale pouze jedny jsou zákonným platidlem a druhé se používají jako „obchodní peníze“ (např. většina peněz v západní Evropě od 13. do 18. století). Ekonomové dále rozlišují právní bimetalismus, kdy jsou směnný poměr mezi měnovými kovy a další podmínky dány zákonem, a de facto bimetalismus, kdy systém funguje bez zásahu státní autority.

V bimetalickém měnovém systému nemusí být nutně k ražbě mincí používány pouze dva kovy. Například ve Francii byla za 3. republiky na konci 19. století až do počátku 20. století používána kromě zlata a stříbra i měď (přesněji bronz – slitina mědi s cínem a zinkem) pro mince s nominální hodnotou 1, 2, 5 a 10 centimů (= setina franku). Nominální hodnota těchto mincí však nebyla dána cenou a hmotností použitého kovu.[6] Kromě toho Banque de France emitovala papírové bankovky, které však byly volně směnitelné za zlato.[zdroj?]

V ekonomické historii se největší diskuze o užívání bimetalismu vedly koncem 19. století ve Spojených státech, které v té době disponovaly velkými zdroji jak zlata, tak stříbra.

Bimetalický měnový systém může být nestabilní, často přechází v monometalismus.[7] Vzhledem ke kolísání tržní ceny používaných kovů, kov s tržní hodnotou vyšší než jeho hodnota v měně je častěji používán jako kov a je stahován z oběhu jako měna (Greshamův zákon). Ve Spojených státech se toto se přihodilo v průběhu 19. století a z oficiálního bimetalického standardu se stal fakticky stříbrný standard.[zdroj?] Na druhou stranu v Latinské monetární unii při poklesu ceny stříbra obchodníci preferovali platbu ve zlatých mincích a systém de-facto přešel na zlatý standard.[8]

Numerické modelování ukázalo, že bimetalismus může být dlouhodobě stabilní. Jeho výhodou je stabilizace cenové hladiny. Monometalismus však vede k vyššímu blahobytu.[4][5]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bimetalism na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Bimetalismus. numismatika-ostrava.cz [online]. Numismatika Ostrava [cit. 2024-07-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b VON MISES, Ludwig. Lidské jednání: Pojednání o ekonomii. Praha: Liberální institut, 2006. xxviii + 962 s. Dostupné online. ISBN 80-86389-45-6. Kapitola Slovník pojmů k Lidskému jednání, s. 858. 
  3. ↑ a b Monometalismus. numismatika-ostrava.cz [online]. Numismatika Ostrava [cit. 2024-07-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b VELDE, François R.; WEBER, Warren E. A Model of Bimetallism. S. 1210–1234. Journal of Political Economy [online]. The University of Chicago Press, 2000-12 [cit. 2024-10-04]. Roč. 108, čís. 6, s. 1210–1234. Dostupné online. DOI 10.1086/317687. (anglicky) 
  5. ↑ a b VELDE, François R.; WEBER, Warren E. A Model of Bimetallism. minneapolisfed.org [online]. Federal Reserve Bank of Minneapolis, Research Department, 1998-08-01 [cit. 2024-10-04]. Dostupné online. DOI 10.21034/wp.588. (anglicky) 
  6. ↑ MANIÈRES, Alexis (pseud Crespy-Noher et Rance-Paris) Auteur du texte. Washington et Napoléon ou La république et la monarchie en présence / par Crespy-Noher. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (francouzsky) 
  7. ↑ GRUBER, Josef. Stříbro. Obzor národohospodářský. 1917, roč. XXII, s. 438–445, 469-482. Dostupné online. 
  8. ↑ WILLIS, Henry Parker. A history of the Latin Monetary Union; a study of international monetary action. Svazek V. Chicago: Univ. of Chicago Press, 1901. 332 s. (Economic Studies of The University of Chicago). Dostupné online. S. 266. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.