Binokulární vidění znamená vidění oběma očima zároveň. Znamená to, že se obrazy vnímané simultánně oběma očima spojí v jeden a navíc nám umožňuje vnímat hloubku prostoru. Není vrozené, nýbrž se u každého jedince vyvíjí od narození až do jednoho roku a až do 6 až 8 let dochází k jeho upevňování. Rozvoj probíhá přibližně paralelně ve třech složkách optické, motorické, senzorické.
Jde o přirozenou lidskou vlastnost. Tuto vlastnost má každý zdravý jedinec, který má správně vyvinuté obě oči a jehož nervová soustava z nich umožňuje správně zpracovávat signály. Při pohledu každým okem samostatně je člověk schopen vnímat obraz jednotlivě z každého oka. Při pohledu oběma očima jsou však tyto obrazy spojeny v jeden (tzv. fúze obrazu) a je umožněno vnímání hloubky obrazu. Zorná pole obou očí zabírají odlišnou oblast. Tyto oblasti se ovšem překrývají. Stereoskopické vidění je umožněno právě v oblasti tohoto průniku.
Při ostření na určitý bod v prostoru se oči natočí tak, aby se jejich zorné osy v tomto bodě protínaly (pokud k tomuto protnutí nedochází, je tento patofyziologický jev označován jako strabismus). Úhel, který přitom osy očí svírají, se nazývá stereoskopická paralaxa. Obraz nazíraného bodu se promítne do identického místa obou sítnic. Mozek pak provede fúzi obrazu a je tak vyvolán jediný optický vjem. Množina bodů v prostoru, jejichž obrazy dopadají na identická místa na sítnicích, se označuje jako horopter. Mozek vnímá hloubku na základě porovnávání s dalšími objekty, proto nám např. dělá problém určit vzdálenost samotného objektu ve scéně před zeleným pozadím. Mozek totiž nemá s čím porovnávat.