Biologicky rozložitelný odpad, obecně označovaný jako bioodpad, je jakýkoli odpad, který je schopen anaerobního nebo aerobního rozkladu (např. potraviny, odpad ze zeleně, papír). Jedná se o odpad, jehož respirační aktivita po čtyřech dnech (AT4) je nad 10 mg O2/g sušiny a dynamický respirační index je nad 1 000 O2/kg spal. látek/h. Po proběhnutí biologického rozkladu se odpad mění ve stabilizovaný odpad.
Velmi důležitou částí biologicky rozložitelných odpadů jsou biologicky rozložitelné komunální odpady (BRKO), které dle Plánu odpadového hospodářství ČR tvoří tyto druhy:
Katalogové číslo | Název druhu | Podíl biologicky rozložitelné složky (% hmotnostní) |
---|---|---|
20 01 01 | Papír a/nebo lepenka | 100 |
20 01 07 | Dřevo | 100 |
20 01 08 | Organický kompostovatelný odpad | 100 |
20 01 10 | Oděv | 75 |
20 01 11 | Textilní materiál | 75 |
20 02 01 | Kompostovatelný odpad z údržby zeleně | 100 |
20 03 01 | Směsný komunální odpad | 40[pozn. 1] |
20 03 02 | Odpad z tržišť | 75 |
Z toho tedy plyne, že obsah bioodpadů ve směsném, přesněji ve zbytkovém komunálním odpadu je ještě vyšší. Lokálně může dosahovat až 60 % hmotnostních.
Biologicky rozložitelné odpady jsou skupinou odpadů, které lze dobře využít např. kompostováním nebo k výrobě bioplynu. Výhody:
Skládkování biologicky rozložitelných komunálních odpadů je omezováno, tato povinnost vyplývá ze směrnice Rady č. 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů, která byla implementována do Plánu odpadového hospodářství ČR (Nařízení vlády č. 197/2003 Sb.).[1]