Blahokeř trojmý

Jak číst taxoboxBlahokeř trojmý
alternativní popis obrázku chybí
Blahokeř trojmý (Clerodendrum trichotomum)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
PodčeleďAjugoideae
Rodblahokeř (Clerodendrum)
Binomické jméno
Clerodendrum trichotomum
Thunb., 1784
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nerozvité květy
Květenství
Zrající plody
Zralé plody

Blahokeř trojmý (Clerodendrum trichotomum), česky též blahokeř pozdní,[2] je listnatý, opadavý, nízký strom nebo keř, který po odkvětu upoutává pozornost purpurovými kalichy a později i modrými bobulemi. Vysazuje se v oblastech s teplým mírným až subtropickým klimatem jako okrasná zahradní dřevina. Pochází z východní Asie, je součásti rodu blahokeř tvořeného asi 150 druhy vyskytujícími se na obou polokoulích v subtropech i tropech. Rod blahokeř byl původně zařazen v čeledi sporýšovitých, odkud byl na základě analýzy DNA reklasifikován do čeledi hluchavkovitých.

Za jeho původní areál je považováno rozlehlé území v Číně (vyjma Tibetu a pouštních oblastí), Indii, na korejském poloostrově a ostrovech Japonska a Tchaj-wanu. Do evropské kultivace byl zaveden okolo roku 1800. Druhové jméno "trichotomum" odkazuje na trojčetné juvenilní listy, které na mladých rostlinách někdy vyrůstají.[3][4][5]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Nejlépe se mu daří v humózních, průběžně vlhkých půdách s dostatkem živin. Upřednostňuje mírně zastíněné stanoviště, které je chráněno před pravidelným studeným a suchým větrem, špatně snáší zasolenou půdu. Vystupuje až do nadmořské výšky 2400 m n. m. Je rostlinou částečně citlivou na mráz, v tuhých zimách namrzá, ale snadno regeneruje a opětovně kvete. V evropských podmínkách bývá většina pěstovaných odrůd mrazuvzdorných až do -17 °C. Keř vykvétá na závěr léta, v srpnu a září, plody dozrávají koncem října.[3][4][6]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Ve své domovině vyrůstá někdy jako strom s hladkým kmenem až 10 m vysoký, obvykle však to bývá keř se vzpřímenými, nepoléhavými větvemi; ve středoevropských klimatických podmínkách nebývají o mnoho delší než 2 m. Větve jsou zpočátku krátce chlupaté, později lysé, se zřetelnými lenticelami a jsou řídce porostlé jednoduchými, vstřícně vyrůstajícími listy na 2 až 8 cm dlouhých řapících. Jejich vejčitě eliptické čepele bývají dlouhé 5 až 16 cm a široké 2 až 13 cm, u báze jsou srdčité nebo široce klínovité, na vrcholu mají protaženou špičku, po obvodě jsou celistvé a zřídka vlnité, mají tři až pět párů žilek a na svrchní straně jsou světle a na spodní tmavě zelené. Po rozemnutí vydávají výraznou vůni. S příchodem mrazu listy opadají, aniž by změnily svou barvu.

Květy jsou bílé, příjemně vonící, 2 až 3 cm široké, vyrůstají v úžlabních, 8 až 18 cm velkých, bohatých vrcholičnatých květenstvích s 3 až 6 cm dlouhou, ochablou stopkou. Jsou pětičetné, oboupohlavné a jejich eliptické listeny brzy opadávají. Vytrvalý kalich mají zelený, pět jeho laloků je trojúhelníkovitě kopinatých až vejčitých, na vrcholu zašpičatělých. Koruna má pět podlouhlých lístků, jsou bílé, řidčeji narůžovělé, asi 1 cm dlouhé a 5 mm široké a krátkou štíhlou trubku, z které daleko ční pět tyčinek s prašníky a o málo kratší čnělka s dvoulaločnou bliznou. Semeník vznikl ze dvou plodolistů a je čtyřpouzdrý. Květy produkují nektar, pro který přilétají opylující včely i motýli.

Po opylení se kalich nafoukne, zvětší se a obarví červeně až purpurově a na téměř měsíc se uzavře, kryje vyvíjející se plod. Asi za měsíc se zavřený kalich otevře a odhalí zářivě modrý, později černý, kulovitý plod, který je 6 až 8 mm velký a obsahuje čtyři drobná semena.[3][4][6][7][8]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Blahokeř trojmý se přirozeně rozmnožuje vegetativně, starší keře mají dokonce tendenci vrůstat svými výhonky do prostoru jiných i dosti vzdálených rostlin a tam vytvářet nové keře, což se může jevit i jako počínání invazního druhu. Také z větších kousků zapomenutých, nevyklučených kořenů v zemi po zrušených keřích často opět vyrůstají noví jedinci. V zahradnictví se keř nejčastěji rozmnožuje jarním řízkováním. Generativní rozmnožování je problematické, neboť pro vznik klíčivých semen musí být květ opylen pylem z keře jiného klonu.[4][7][9]

Využití

[editovat | editovat zdroj]

Mimo okrasné hodnoty rostliny jsou využívány i její mladé výhonky a listy, a to kulinářsky, jako součást asijských pokrmů. Výluh z listů působí analgeticky a snižuje krevní tlak. Pravidelným odstraňováním postranních větví a ponecháním pouze jediné lze z keře vypěstovat nevysoký strom s hladkým kmenem.[7][9]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
  2. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c SEKERKA, Pavel. BOTANY.cz: Blahokeř trojmý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 28.03.2009 [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d KJÆR, Erik Dahl. The Arboretum in Hørsholm: Clerodendrum trichotomum [online]. Department of Geosciences and Natural Resource Management, University of Copenhagen, DK [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ GOVAERTS, Rafaël. Catalogue of Life: Clerodendrum trichotomum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 08.2017 [cit. 2019-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  6. ↑ a b Dendrologie.cz: Blahokeř trojmý [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c Plants For a Future: Clerodendrum trichotom [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ CHEN, Shou-liang; GILBERT, Michael G. Flora of China: Trichotomum clerodendrum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA. přístupu = 08.12.2019 Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b KLINGAMAN, Gerald. Clerodendrum trichotomum [online]. Division of Agriculture, The University of Arkansas, Little Rock, AR, USA, rev. 06.09.2013 [cit. 2019-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-08. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]