Boris Volynov
| Boris Volynov | |
|---|---|
 Boris Volynov (vlevo) a Vitalij Žolobov na sovětské poštovní známce | |
| Datum narození | 18. prosince 1934 (89 let) |
| Místo narození | Irkutsk Sovětský svaz |
| Předchozí zaměstnání | inženýr |
| Hodnost | plukovník |
| Čas ve vesmíru | 52d 07h 17m |
| Kosmonaut od | 1960 |
| Mise | Sojuz 5, Sojuz 21 |
| Kosmonaut do | 1982 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Boris Valentinovič Volynov, rusky Волынов, Борис Валентинович, (* 18. prosince 1934 Irkutsk)[1] je sovětský letec a kosmonaut ruské národnosti z lodí Sojuz. Po smrti Alexeje Leonova v říjnu 2019 je posledním žijícím členem původní skupiny sovětských kosmonautů. Je také považován za prvního žida ve vesmíru.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí a výcvik
[editovat | editovat zdroj]Narodil se svobodné matce, která byla židovského původu. Svého otce nikdy nepoznal. Tento původ mu dost komplikoval život.[3] Vyrůstal v hornickém městě Prokopijevsk v Kuzbasu.[4] Matka byla lékařkou, nevlastní otec sloužil v armádě. Boris se přihlásil do leteckého učiliště, chtěl být letcem, přijali ho jen jako navigátora. Ale časem dosáhl svého snu, létal a stal se kosmonautem. Do Hvězdného městečka ho přijali s první skupinou. Kolega kosmonaut German Titov jej popsal jako vysokého mladého člověka s jasnýma očima a vlnivými tmavými vlasy. Vše dělal klidně a uvážlivě, nicméně Jurij Gagarin připomínal i jeho temperamentnost a výtečné znalosti.
Lety do vesmíru
[editovat | editovat zdroj]Do vesmíru se dostal roku 1969 na Sojuzu 5 společně s Jelisejevem a Chrunovem. Po spojení se Sojuzem 4 na orbitě oba jeho partneři přestoupili ze Sojuzu 5 na Sojuz 4, na Zemi, na území Kazachstánu tedy přistál sám. Se čtyřmi vyraženými zuby, protože padáky nestačily loď ubrzdit. Po úspěšném letu získal první řády a vyznamenání, ale hlavně se musel přeškolit na novou techniku. Když startoval Saljut 3, byl v Řídícím středisku létání jako spojovací operátor.[5]
Po sedmi letech letěl podruhé na Sojuzu 21 společně s kosmonautem Vitalijem Žolobovem. Připojili se k orbitální stanici Saljut 5, kde pracovali 49 dní. Start i přistání byly stejné, jako při prvním letu.[zdroj?!] Až dodatečně se přiznali k ostré hádce a ohrožení pistolí, kterou Volynov vytáhl na svého kolegu.[zdroj?!] Na Zem se vrátili předčasně[zdroj?!] a za trest[zdroj?!] již nikdy ani jeden z nich do vesmíru neletěl.[6] Během dvou let strávil na oběžné dráze 52 dní.
Po letech
[editovat | editovat zdroj]V roce 1990 byl plukovníkem a toho roku byl vyřazen ze Střediska kosmonautů. Cestoval po mnoha různých konferencích a srazech kosmonautů, např. v roce 2005 byl na 21. ročníku Kosmických dní v Německu. Je ženatý, má dvě děti.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 354.
- ↑ Boris Volynov. www.jewishvirtuallibrary.org [online]. [cit. 2023-09-14]. Dostupné online.
- ↑ SPOLEČNOST, Česká astronomická. Prosincové výročí: Boris Valentinovič Volynov. ČAS [online]. 2014-12-20 [cit. 2023-09-14]. Dostupné online.
- ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Saljut 5, s. 55.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Boris Valentinovič Volynov, s. 239.
- ↑ Kosmonauti se kdysi málem postříleli. Zavalení horníci naštěstí nemají zbraně [online]. Technet.idnes.cz [cit. 2010-08-26]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Boris Volynov na Wikimedia Commons - Na webu Kosmo
- Web Pacnera Archivováno 10. 10. 2007 na Wayback Machine.
