Borovice Lambertova

Jak číst taxoboxBorovice Lambertova
alternativní popis obrázku chybí
Habitus borovice Lambertovy
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenínahosemenné (Pinophyta)
Třídajehličnany (Pinopsida)
Řádborovicotvaré (Pinales)
Čeleďborovicovité (Pinaceae)
Rodborovice (Pinus)
PodrodStrobus
SekceQuinquefoliae
PodsekceStrobus
Binomické jméno
Pinus lambertiana
Douglas, 1827
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice Lambertova (Pinus lambertiana) je severoamerický druh pětijehličné borovice, která je největší borovicí vůbec. Dorůstá do výšky 40–60, výjimečně 80 metrů, průměr jejího kmene dosahuje 3–6 m a šišky jsou až 50 cm dlouhé. Ve střední Evropě roste velmi vzácně, většinou mladí jedinci, popř. roubovaná.

  • Sugar Pine
  • Big Pine
  • Gigantic Pine

Jedna z největších borovic. Kůra mladých stromů je hladká, světlehnědá, na starých kmenech nepravidelně rozbrázděná. Jehlice po 5 ve svazku, 7–10 (14cm) dlouhé, tuhé, více než 1,5 mm široké, s průduchy na všech stranách. Při bázi jehlic je blanitá pochva až 2 cm dlouhá, která později (2.–3. rokem) opadává. Letorosty jsou silnější, měkce a řídce hnědě chlupaté. Pupeny malé, tupé, zasmolené. Šišky na 1 cm dlouhých stopkách, 30–50 cm dlouhé, 8–11 cm široké – největší ze všech jehličnanů. Semena jsou jedlá a nasládlá, 10 x 15 mm, černá, s krátkým tupým křídlem.

Roste převážně v horách na jihozápadě USA (Kalifornie, Oregon, Nevada, Mexiko). Špatně snáší naše klima a je velmi citlivá na rez vejmutovkovou (Cronartium ribicola).

V ČR: V arboretu Sofronka (Plzeň) rostl 20letý roubovanec tehdy nejstaršího stromu (z arboreta Kysihýbel u Bánské Štiavnice), ale v r. 2002 uhynul na rez vejmutovkovou. Předtím však byl přeroubován na Dendrologickou zahradu v Průhonicích. Na soukromé zahradě v Doubravčicích u Kostelce n. Č. l. dosáhl roubovanec výšky 10 m a byl nejvyšším jedincem tohoto druhu v ČR. Začátkem roku 2011 oba roubovanci podlehli napadení rzí vejmutovkou a jinými patogeny.[2]

Roste v horách od 1000 m n. m. a vystupuje až do nadmořské výšky 2700 m. Netvoří souvislé lesy, ale vyskytuje se roztroušeně jako příměs v porostech jiných jehličnatých druhů. Vyžaduje lehkou propustnou hlinitopísčitou půdu.

Je to jedna z pěti hospodářsky nejdůležitějších borovic USA, její červenohnědé dřevo je dobře zpracovatelné. Na poraněných místech vylučuje tzv. kalifornskou manu, obsahující sladký pinit (metylester d-inositu), který byl sbírán a používán jako sladidlo a lék proti kašli. (Odtud amer. název Sugar Pine = borovice sladká.)

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. BUSINSKÝ, Roman; VELEBIL, Jiří. Borovice v České republice: Výsledky dlouhodobého hodnocení rodu Pinus L. v kultuře v České republice. 1. vyd. Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, 2011. 180 s. ISBN 978-80-85116-90-8. S. 20. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
  • NOVÁK, F.A. (1953): Borovice neboli sosna, Pinus Linné (zpracováno 1942). – In: Klika, J., Novák, F.A., Šiman, K. & Kavka, B., Jehličnaté: 129–258. ČSAV, Praha.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]