Bublinatka obecná

Jak číst taxoboxBublinatka obecná
alternativní popis obrázku chybí
Bublinatka obecná (Utricularia vulgaris)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďbublinatkovité (Lentibulariaceae)
Rodbublinatka (Utricularia)
Binomické jméno
Utricularia vulgaris
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Lapací měchýřky a dva turiony – konec vegetačního období

Bublinatka obecná (Utricularia vulgaris) je hydrofyt a masožravá rostlina, druh z rozsáhlého rodu bublinatka (Utricularia). Je to největší bublinatka rostoucí v České republice.

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Rozšířena je cirkumpolárně, roste téměř v celé Evropě, na západě Sibiře, na Kavkaze a ve střední a jihozápadní Asii. Vyrůstá také v severní i v tropické Africe a Severní Americe. Je to sladkovodní rostlina, obsazuje jezera, rybníky, příkopy, umělé kanály, slepá rameny a meandry pomalu tekoucích řek i rýžová pole. V České republice se vyskytuje jen vzácně, ve stojatých vodách termofytika, slatinných tůních a rákosinách mezotrofních rybníků. Vyžaduje striktně tvrdou vodu a střední až vyšší pH, je poměrně teplomilná.[2][3][4][5]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá vodní rostlina která je zcela bez kořenů a ve vodě splývá. Její křehké, stejnotvaré lodyhy dosahující na konci léta ve středoevropských poměrech délky 1,5 m (maximálně až 2,5 m) a jsou silné asi 1 mm. Rozvětvuje se v hustě listnaté větve rozložené růžicovitě. Pod vodu ponořené zelené listy jsou 2 až 6krát zpeřeně dělené v nitkovité úkrojky, ty jsou po obvodě porostlé nevýraznými papilárami s jednobuněčnými chlupy které rostlinu chrání, např. proti vodním býložravým plžům. Roztřepené listy zajišťují větší styčnou plochu rostliny s vodou z které čerpá živiny.

Na horní straně některých listů vyrůstají na kratičkých stopkách četné vejčité lapací měchýřky různých velikostí, 1 až 5 mm široké, bývá jich asi 200 na 10 cm délky lodyhy. Jsou uzpůsobeny na chytání drobných vodních živočichů, zejména buchanek, lasturnatek a zvláště perlooček. Bývají běžně naplněny vodou, před obdobím květu se však plní vzduchem a vyzvedávají rostlinu, dosud hluboko ponořenou, k hladině. Ve vodách s malým obsahem kyslíku a oxidu uhličitého mohou pro zvýšení příjmu těchto životně důležitých látek vyrůstat z hlavní lodyhy kolmo vzhůru ještě dýchací lodyhy vystupující několik centimetrů nad hladinu, na koncích jsou šupinovitě olistěné a mají dýchací průduchy.

Po vyplavání bublinatky z hlubších vrstev vyrostou ze starších lodyh nad hladinu rozvětvené květonosné stvoly porostlé vejčitými, hnědými šupinami a zakončené asi 10 až 30 cm vysokým chudým hroznem květů velikých asi 2 cm. Někdy jsou lodyhy na mělčinách podpírány rhizoidy, tj. rozvětvenými větvičkami rostoucími šikmo dolů ze spodní části vřetene květenství. Květy vyrůstají na krátkých stopkách z paždí šupin které nahrazují listeny. Oboupohlavný květ je tvořen hluboce dvoudílným červenohnědým kalichem a žlutou dvoupyskou šklebivou korunou s kratším, horním okrouhle vejčitým pyskem. Dolní větší, trojlaločný pysk má nazpět ohnuté okraje a dvoulaločné, vypuklé patro oranžově pruhované. Na spodním pysku je kuželovitá ostruha.

Ve květu jsou dvě tyčinky, ale prašníky obou jsou spolu srostlé. Ze svrchního semeníku vystupuje čnělka s bliznou se dvěma nestejně velkými laloky. Opylení prvotně zajišťuje létající hmyz; pokud však k tomuto nedojde, skloní se větší lalok blizny k prašníkům a opylí se vlastním pylem. Květy vykvétají v červnu až září. Po odkvětu se lapací měchýřky opět naplní vodou a bublinatka klesá hlouběji do vody.[2][3][6][7]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Po dozrání plodů, kulovitých tobolek, se tyto otevřou a semena vypadají do bahna. Příští rok na jaře ze semínka vyklíčí mladá rostlinka s růžici šídlovitých listů, ze které vyroste lodyha s listy.

V našich klimatických podmínkách se však bublinatka obecná rozmnožuje hlavně vegetativně. Nejčastěji je to v průběhu vegetačního období odlomením části křehké lodyhy, úlomek se začne větvit a vzniká nová lodyha, rostlina. S příchodem chladného počasí se na konci silných lodyh vytváří zvláštní orgán turion (vrcholový pupen), který po odumření lodyhy s ní klesne ke dnu. Po prodělaném období chladu se turion s příchodem oteplení na jaře příštího roku od zbytku lodyhy uvolní a vyplave ke hladině, tam z něho vyroste nová rostlina která je vlastně pokračováním původní. Protože je turion lepkavý, přichytí se občas na peří vodních ptáků a je takto roznášen do vzdálenějších míst.[3][6]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Tato rostlina v poslední době z území ČR téměř vymizela, je to způsobeno hlavbě vlivem eutrofizace vod, svodem odpadních vod a chovem ryb, vysušováním i zarůstáním jejich stanovišť. V současnosti roste jen na několika málo lokalitách, snad jen na dvou ve Středních Čechách (Kozly a Hrabanov) a u Hajské v jižních Čechách. Proto byla bublinatka obecná vyhláškou č. 395/1992 Sb. vydanou Ministerstvem životního prostředí České republiky a v roce 2000 sestaveným „Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky“ prohlášena za druh kriticky ohrožený.[2][8][9]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ a b c Bublinatka obecná [online]. AOPK ČR, Informační systém ochrany přírody [cit. 2011-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-16. 
  3. ↑ a b c FRANK, David. BOTANY.cz: Bublinatka obecná [online]. BOTANY.cz, rev. 20.07.2009 [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia IV.-vodní druhy [online]. Masožravé rostliny, Kamil Pásek, Ostrava [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ ADAMEC, Lubomír. Biologie českých druhů masožravých rostlin [online]. Botanický ústav AV ČR, Třeboň [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Bublinatka obecná [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2011-01-09]. S. 52, 53. Dostupné online. 
  7. ↑ Flora of China: Utricularia vulgaris [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2011-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-16. ISBN 80-86064-52-2. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]