Bucharský emirát Imárat-i Bukhárá (persky) Bukhárá Amirligi (čagatajsky) امارت بخارا (persky) بخارا امیرلیگی (čagatajsky)
| |||||||||||
Geografie
| |||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||
Státní útvar | |||||||||||
fulus, tilla, tenga
| |||||||||||
Vznik
|
|||||||||||
Zánik
|
|||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||
|
Bucharský emirát (persky امارت بخارا, Imárat-i Bukhárá, čagatajsky بخارا امیرلیگی, Bukhárá Amirligi, uzbecky Buxoro amirligi) byl uzbecko-tádžický[3] stát, který existoval v letech 1785–1920 na území dnešního Uzbekistánu a Tádžikistánu. Rozkládal se v oblasti mezi řekami Amudarja a Syrdarja nazývané dříve Transoxanie. Jejím jádrem bylo území podél dolního toku řeky Zarafšán a významná města Samarkand a Buchara. Emirát sousedil s na západě s Chivským chanátem v Chórezmu a na východě s Kokandským chanátem ve Ferganské kotlině.
Emirát úředně vznikl v roce 1785, když se vlády v Bucharském chanátu chopil mangudský emír Murad šáh. Jako jeden z mála států ve Střední Asii, jemuž nevládli Čingischánovi potomci (kromě Tímúrovců), stavěl svoji legitimitu spíše na islámských zásadách než na Čingischánově krvi, což dokazuje i skutečnost, že vládce přijal islámský titul emír, a nikoli chán. Navíc oběma sousedům, Kokandskému a Chivskému chanátu, jakož i jeho předchůdci Bucharskému chanátu vládli potomci Čingischána.
Od počátku 18. století získávali emírové ze své pozice ataliqů neboli učitelů chánových dětí a ministrů postupně vládu nad Bucharským chanátem. Ve 40. letech, když chanát dobyl Nádir Šáh, bylo již zřejmé, že jsou to oni, kdo má v rukou skutečnou moc. Po Nádir Šáhově násilné smrti v roce 1747 zavraždil ataliq Muhammad Rahim Bi chána Abulfeyze a jeho syna, čímž ukončil Džanidskou dynastii. Od té doby nechali emírové vládnout loutkové chány, až se po smrti Abu al-Gaziho chána otevřeně ujal vlády Šach Murad.[4]
V roce 1868 prohrál emirát válku s Ruským impériem, jehož cílem bylo dobýt celou středoasijskou oblast. Rusko zabralo značnou část území emirátu včetně významného města Samarkandu.[4] Roku 1873 se zbytek emirátu stal ruským protektorátem.[5] Zanedlouho jej pak obklopil Turkestánský generální gubernát.
Po Říjnové revoluci v Rusku připadalo reformistům v emirátu, že se s nimi konzervativní emír Mohammad Alim chán odmítá podělit o vládu, a proto se obrátili k ruským bolševikům s prosbou o vojenskou pomoc. V březnu 1920 proto zahájila Rudá armáda útok na Bucharu, který však emírovi vojáci odrazili. V září téhož roku byly však již jednotky Turkestánského frontu, jemuž velel Michail Vasiljevič Frunze, úspěšné a Bucharu dobyly.[4] Bucharský emirát vystřídala Bucharská lidová sovětská republika. Dnes se území bývalého Bucharského emirátu nachází většinou v Uzbekistánu s částmi v Tádžikistánu, Turkmenistánu a v Kazachstánu. Mezi roky 1793 a 1850 k němu patřilo i území dnešního severního Afghánistánu.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emirate of Bukhara na anglické Wikipedii.