Bucharský emirát

Bucharský emirát Imárat-i Bukhárá (persky) Bukhárá Amirligi (čagatajsky) امارت بخارا (persky) بخارا امیرلیگی (čagatajsky) ←  ←  1785–1920  →  → vlajka znak
Geografie Bucharský emirát kolem roku 1850 (zeleně)
Hlavní město	Buchara
Obyvatelstvo
Jazyky	perština[pozn. 1][pozn. 2][1][2], čagatajština
Náboženství	sunnitský islám, ší'itský islám, nakšbandíjský súfismus, zoroastrismus, judaismus
Státní útvar
Státní zřízení	absolutní monarchie
Mateřská země	Ruská říše (polozávislý stát pod ruskou ochranou 1873–1917)
Měna	fulus, tilla, tenga
Vznik	1785
Zánik	1920
Státní útvary a území
Předcházející Bucharský chanát Bucharská sovětská republika Následující Bucharská lidová sovětská republika Bucharská sovětská republika

Bucharský emirát (persky امارت بخارا, Imárat-i Bukhárá, čagatajsky بخارا امیرلیگی, Bukhárá Amirligi, uzbecky Buxoro amirligi) byl uzbecko-tádžický^[3] stát, který existoval v letech 1785–1920 na území dnešního Uzbekistánu a Tádžikistánu. Rozkládal se v oblasti mezi řekami Amudarja a Syrdarja nazývané dříve Transoxanie. Jejím jádrem bylo území podél dolního toku řeky Zarafšán a významná města Samarkand a Buchara. Emirát sousedil s na západě s Chivským chanátem v Chórezmu a na východě s Kokandským chanátem ve Ferganské kotlině.

Historie

Nahoře Bucharský emirát, uprostřed Kábul a vpravo dole Balúčistán

Emirát úředně vznikl v roce 1785, když se vlády v Bucharském chanátu chopil mangudský emír Murad šáh. Jako jeden z mála států ve Střední Asii, jemuž nevládli Čingischánovi potomci (kromě Tímúrovců), stavěl svoji legitimitu spíše na islámských zásadách než na Čingischánově krvi, což dokazuje i skutečnost, že vládce přijal islámský titul emír, a nikoli chán. Navíc oběma sousedům, Kokandskému a Chivskému chanátu, jakož i jeho předchůdci Bucharskému chanátu vládli potomci Čingischána.

Mohammad Alim chán, poslední bucharský emír

Hořící Buchara v obklíčení jednotek Rudé armády 1. září 1920

Od počátku 18. století získávali emírové ze své pozice ataliqů neboli učitelů chánových dětí a ministrů postupně vládu nad Bucharským chanátem. Ve 40. letech, když chanát dobyl Nádir Šáh, bylo již zřejmé, že jsou to oni, kdo má v rukou skutečnou moc. Po Nádir Šáhově násilné smrti v roce 1747 zavraždil ataliq Muhammad Rahim Bi chána Abulfeyze a jeho syna, čímž ukončil Džanidskou dynastii. Od té doby nechali emírové vládnout loutkové chány, až se po smrti Abu al-Gaziho chána otevřeně ujal vlády Šach Murad.^[4]

V roce 1868 prohrál emirát válku s Ruským impériem, jehož cílem bylo dobýt celou středoasijskou oblast. Rusko zabralo značnou část území emirátu včetně významného města Samarkandu.^[4] Roku 1873 se zbytek emirátu stal ruským protektorátem.^[5] Zanedlouho jej pak obklopil Turkestánský generální gubernát.

Po Říjnové revoluci v Rusku připadalo reformistům v emirátu, že se s nimi konzervativní emír Mohammad Alim chán odmítá podělit o vládu, a proto se obrátili k ruským bolševikům s prosbou o vojenskou pomoc. V březnu 1920 proto zahájila Rudá armáda útok na Bucharu, který však emírovi vojáci odrazili. V září téhož roku byly však již jednotky Turkestánského frontu, jemuž velel Michail Vasiljevič Frunze, úspěšné a Bucharu dobyly.^[4] Bucharský emirát vystřídala Bucharská lidová sovětská republika. Dnes se území bývalého Bucharského emirátu nachází většinou v Uzbekistánu s částmi v Tádžikistánu, Turkmenistánu a v Kazachstánu. Mezi roky 1793 a 1850 k němu patřilo i území dnešního severního Afghánistánu.

Odkazy

Poznámky

1. Roy s. 3 "...v Buchaře a v Kokandu byla dvorským jazykem perština, tedy jazyk Tádžiků, jež byla v té době považována za hlavní jazyk vzdělanců. Představa přidružení území určité etnické skupině byla politickému myšlení muslimů ve Střední Asii cizí. Tamější etnika byla a dosud jsou značně promíšena, takže tato vnitřní identifikace (kmenová, klanová, místní, rodinná atd.) byla důležitější při určování věrnosti než pro striktně etnický původ."
2. Roy s. 4 "Perština byla hlavním kulturním jazykem od Dillí po Samarkand, přes Láhaur a Kábul, a zůstala jím až do počátku 20. století. V Kokandském a Bucharském emirátu byla až do jejich rozpadu v letech 1876 a 1920 oficiálním jazykem."

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emirate of Bukhara na anglické Wikipedii.

1. Roy, Olivier. (2007). "The New Central Asia: Geopolitics and the Birth of Nations". I.B.Tauris.
2. Starr, S. Frederick (18 December 2014). Ferghana Valley: The Heart of Central Asia. Routledge. ISBN 9781317470663.
3. Peter B. Golden (2011), Central Asia in World History, p.115
4. SOUCEK, Svat, 2000. A History of Inner Asia. [s.l.]: Cambridge University Press. Dostupné online. ISBN 9780521657044. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
5. Russo-Bukharan War 1868, Armed Conflict Events Database, OnWar.com

Externí odkazy