Buněčná linie CHO-K1

Čínský křeček (Cricetulus griseus)

Buněčná linie CHO-K1 byla získaná z rodičovské buněčné linie CHO (Chinese Hamster Ovary), buněk vaječníků samice čínského křečka (Cricetulus griseus). Tato buněčná linie je využívána nejen v biologickém a medicínském výzkumu, ale také komerčně k výrobě terapeutických proteinů.[1]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

V USA v roce 1957 Theodor T. Puck, spolu se svými kolegy z katedry Biofyziky na univerzitě v Coloradu, ustanovil buněčnou linii CHO-K1. Tato buněčná linie pocházela z biopsie čínského křečka.[2] Buněčná linie CHO-K1 se stala velice populární a v průběhu následujících desetiletí z ní byla připravena řada dalších buněčných linií (např. CHO DG44, CHO-S, CHO-DXB11).[3]

V 1986 byly CHO buněčné linie schváleny pro komerční využití k výrobě tkáňového aktivátoru plazminogenu (tPA).[4]

Popis a využití

[editovat | editovat zdroj]
Ilustrace buněk vaječníku čínského křečka
CHO adherentní buněčná kultura

CHO buněčné linie jsou imortalizované buňky a vyznačují se svou genotypovou a fenotypovou rozmanitostí. Jejich popularita vychází mimo jiné z toho, že na rozdíl od lidských buněk mají velké chromosomy (chromosomy mají v 11 párech).[3] Navíc je jejich kultivace oproti jiným buněčným liniím poměrně snadná.[5]

CHO buněčné linie zaznamenaly velký úspěch při komerční výrobě rekombinantních proteinů, a to zejména díky své vysoké rychlosti růstu, možnosti snadné genetické modifikace a schopnosti modifikovat vznikající proteiny pomocí glykosylace.[6] Navíc jsou CHO buněčné linie považovány za bezpečné, jelikož se v nich velká část lidských virů nemůže množit.[4]

Při správné volbě CHO buněčné linie a optimalizaci procesu kultivace jsou CHO buňky schopny vyprodukovat 3-10 g terapeutického rekombinantního proteinu na 1 litr buněčné kultury.[3]

CHO-K1 jsou adherentní buňky a lze je běžně kultivovat v médiu F12 s přídavkem 10% fetálního hovězího séra (FBS).[5] CHO-K1 buňky neexprimují gen pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR), a jsou tím pádem ideální pro zkoumání mutací EGFR.[7]

Další varianty CHO

[editovat | editovat zdroj]

CHO-S: Buněčná linie CHO adaptována pro suspenzní kultivaci.[3]

CHO DG44: Buněčná linie CHO s deficitem pro enzym dihydrofolátreduktasu.[8]

CHO-DXB11: Historicky první CHO buněčná linie využívaná pro průmyslovou výrobu proteinu, konkrétně aktivátoru lidského tkáňového plazminogenu. [9]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ TAYA, Masahito; KINO-OKA, Masahiro. Comprehensive Biotechnology: 2.27 - Bioreactors for Animal Cell Cultures. Příprava vydání Murray Moo-Young. 2. vyd. Burlington: Academic Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-08-088504-9. DOI 10.1016/b978-0-08-088504-9.00096-9. S. 373–382. (anglicky) DOI: 10.1016/B978-0-08-088504-9.00096-9. 
  2. ↑ PUCK, T.T.; SANDERS, P.; PETERSEN, D. Life Cycle Analysis of Mammalian Cells. Biophysical Journal. 1964-11, roč. 4, čís. 6, s. 441–450. Dostupné online [cit. 2022-05-13]. ISSN 0006-3495. DOI 10.1016/s0006-3495(64)86794-1. PMID 14232130. 
  3. ↑ a b c d WURM, Florian M. CHO Quasispecies—Implications for Manufacturing Processes. Processes. 2013-12, roč. 1, čís. 3, s. 296–311. Dostupné online [cit. 2022-05-13]. ISSN 2227-9717. DOI 10.3390/pr1030296. (anglicky) 
  4. ↑ a b LAI, Tingfeng; YANG, Yuansheng; NG, Say. Advances in Mammalian Cell Line Development Technologies for Recombinant Protein Production. Pharmaceuticals. 2013-04-26, roč. 6, čís. 5, s. 579–603. Dostupné online [cit. 2022-05-16]. ISSN 1424-8247. DOI 10.3390/ph6050579. PMID 24276168. (anglicky) 
  5. ↑ a b What is the difference between all these different types of CHO cells? I read about CHO-K1 and CHO-DG44 all the time.. Cell Culture Dish [online]. [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ HEFFNER, Kelley; HIZAL, Deniz Baycin; MAJEWSKA, Natalia I. Expanded Chinese hamster organ and cell line proteomics profiling reveals tissue-specific functionalities. Scientific Reports. 2020-09-28, roč. 10, čís. 1, s. 15841. Dostupné online [cit. 2022-05-13]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-020-72959-8. PMID 32985598. (anglicky) 
  7. ↑ AHSAN, Aarif; HINIKER, Susan M.; DAVIS, Mary A. Role of Cell Cycle in Epidermal Growth Factor Receptor Inhibitor-Mediated Radiosensitization. Cancer Research. 2009-06-15, roč. 69, čís. 12, s. 5108–5114. Dostupné online [cit. 2022-05-13]. ISSN 0008-5472. DOI 10.1158/0008-5472.CAN-09-0466. PMID 19509222. 
  8. ↑ DEROUAZI, M.; MARTINET, D.; BESUCHET SCHMUTZ, N. Genetic characterization of CHO production host DG44 and derivative recombinant cell lines. Biochemical and Biophysical Research Communications. 2006-02, roč. 340, čís. 4, s. 1069–1077. Dostupné online [cit. 2022-05-16]. DOI 10.1016/j.bbrc.2005.12.111. (anglicky) 
  9. ↑ KAAS, Christian Schrøder; KRISTENSEN, Claus; BETENBAUGH, Michael J. Sequencing the CHO DXB11 genome reveals regional variations in genomic stability and haploidy. BMC Genomics. 2015-03-08, roč. 16, čís. 1, s. 160. Dostupné online [cit. 2022-05-16]. ISSN 1471-2164. DOI 10.1186/s12864-015-1391-x. PMID 25887056. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]