Bílojetel
 Bílojetel | |
|---|---|
 Bílojetel německý (Dorycnium germanicum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Tribus | Loteae |
| Rod | bílojetel (Dorycnium) Mill., 1754 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bílojetel (Dorycnium) je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae). Zahrnuje asi 12 druhů a je rozšířen v Evropě, jz. Asii a na Kanárských ostrovech. V české květeně se vyskytují 2 druhy. Bílojetele jsou jeteli podobné byliny až keře se složenými listy a hlávkami bílých, růžových nebo nažloutlých květů. V některých zdrojích je rod Dorycnium vřazován do široce pojatého rodu Lotus (štírovník).
Popis
[editovat | editovat zdroj]Bílojetele jsou vytrvalé byliny, polokeře až nevelké keře. Listy jsou dlanitě 5-7četné nebo lichozpeřené. Jednotlivé lístky složených listů jsou celokrajné a jednožilné. Květy jsou uspořádány v hlávkách a jsou stopkaté. Kalich je pěticípý, zvonkovitý. Koruna je bílá až světle růžová nebo nažloutlá, člunek bývá tmavě zakončen. Tyčinek je 10, dvoubratrých (9 srostlých a 1 horní volná). Semeník je přisedlý a nese tenkou čnělku zakončenou hlavičkovitou bliznou. Plodem je vejcovitý až protáhlý lusk obsahující 1 až 10 semen.[1]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rod bílojetel zahrnuje asi 12 druhů.[1][2] Je rozšířen ve Středomoří až po východní Turecko s přesahy do chladnějších oblastí Evropy a na Kanárských ostrovech. Na území České republiky se vyskytují 2 druhy: bílojetel německý (Dorycnium germanicum) a bílojetel bylinný (D. herbaceum). Oba druhy mají u nás přirozené rozšíření pouze na jižní a jihovýchodní Moravě.[1]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]V taxonomickém pojetí obou českých taxonů panuje nejednotnost. V české literatuře bývají rozlišovány na úrovni dvou samostatných druhů. Protože však zejména v oblastech společného výskytu tvoří četné přechodové formy, které není možno jednoznačně zařadit, jsou oba tyto taxony v díle Flora Europaea společně s několika dalšími podobnými taxony chápány jako poddruhy široce pojatého druhu Dorycnium pentaphyllum.[1][3]
Bílojetel může v určitých ohledech připomínat jetel (Trifolium), oba rody však nejsou blízce příbuzné. Bílojetel je řazen v rámci členění čeledi bobovité do tribu Loteae, zatímco jetel do tribu Trifolieae.[4] V některých zdrojích je rod Dorycnium vřazován do široce pojatého rodu Lotus (štírovník).[5]
Obsahové látky
[editovat | editovat zdroj]Mezi charakteristické obsahové látky bílojetelů náležejí kyanogenní glykosidy.[1]
.jpg)
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Na kanárském ostrově Tenerife se jako vzácný endemit vyskytuje druh Dorycnium spectabile. Je nápadný poměrně velkými jasně růžovými květy a vzhledově se od evropských bílojetelů velmi odlišuje. Mimo tohoto nejvzácnějšího druhu se na Kanárských ostrovech vyskytují ještě dva druhy se světle žlutými květy: Dorycnium broussonetii a D. eriophthalmum.[6][7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 4. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3.
- ↑ The Plant List [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-23.
- ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
- ↑ GRIN taxonomy for plants [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-04-2011.
- ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GINOVÉS, J.R.A. Sobre los Dorycnium Mill. Canarios [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ HOSKOVEC, Ladislav. Botany.cz: Dorycnium spectabile [online]. 2007. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bílojetel na Wikimedia Commons
