Bílá garda (Finsko)

Znak Bílé gardy

Vlajka užívaná Bílou gardou

Bílá garda nebo Civilní garda (finsky: Suojeluskunta; švédsky: Skyddskår) byla dobrovolnická milice, která se postavila komunistickým milicím (Rudým gardám) ve finské občanské válce v roce 1918 a porazila je. Na počátku občanské války měla Bílá garda okolo 40 tisíc bojovníků, na jejím konci již 70 tisíc.^[1][2]

Politicky motivované milice vznikly ve Finsku po ruské revoluci v roce 1905 (Finsko bylo tehdy součástí Ruského impéria). Již tehdy došlo k rozštěpení na nacionálně orientovanou pravici a socialisticky orientovanou levici. Ruská bolševická revoluce v roce 1917 vedla v prosinci 1917 k vyhlášení nezávislosti Finska. 27. ledna 1918 nařídila finská vláda odzbrojení všech zbývajících ruských posádek a využila k tomu pravicovou milici Bílá garda. Rudé gardy v ten moment vyhlásily revoluci, a tím začala finská občanská válka, v níž Bílá garda bojovala za nezávislé a nekomunistické Finsko, zatímco Rudá garda za bolševický stát a připojení k Sovětskému Rusku. Pravici podporovalo Německo a mnoho příslušníků bílých gard bylo naverbováno či vycvičeno právě tam. Levice měla naopak podporu ruských bolševiků, ačkoli jejich vůdce Vladimir Lenin nezávislost Finska krátce před vypuknutím občanské války uznal.^[3][4] Bílá garda tvořila rozhodující jádro všech bílých armádních sil, jimž velel generál Gustaf Mannerheim.

Po občanské válce, v níž bílí zvítězili, byly založeny regulérní Finské obranné síly. V letech 1919–1934 byla Bílá garda jejich autonomní součástí, byť v záloze. V roce 1921 došlo k první konfliktu bílé gardy s vládou (aféra známá ve Finsku jako Suojeluskuntaselkkaus), ale byl zažehnán. Pozici gardy oslabilo až to, že se část jejích členů zapojila do neúspěšného pokusu o státní převrat v roce 1932 (povstání Mäntsälä vedené hnutím Lapua). Většina gardistů zůstala věrná vládě, přesto v roce 1934 byl autonomní status gardě odebrán a všichni její členové se museli podřídit velení a struktuře pravidelné armády. Garda pak fungovala dále jen jako dobrovolnické sdružení cvičící zájemce civilní obranu.

Bílí gardisté sloužili během druhé světové války v pravidelné armádě. Garda byla definitivně rozpuštěna podle podmínek Finsko-sovětské mírové smlouvy z roku 1947 jakožto "fašistoidní organizace".

Podobné milice působily v Estonsku, Lotyšsku a Litvě, tedy v zemích, které stejně jako Finsko byly až do roku 1917 součástí carského Ruska a odmítly nadále strpět jak ruskou nadvládu, tak komunistický režim, který byl v Rusku nastolen. Někdy bývají tyto milice dávány do souvislosti i s Freikorpsem založeným v Německu po jeho porážce v první světové válce, ale zde již lze nalézt řadu rozdílů, zejména v ideologické základně, podobně jako u ruských bělogvardějců, s nimiž pojí finskou Bílou gardu spíše jen název a antikomunismus.

Bílá garda byla známa svými šedými uniformami a symbolem s velkým S, který odkazoval k finskému názvu Suojeluskunta.

Odkazy

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku White Guard (Finland) na anglické Wikipedii.

1. Inboerdeskriget - Uppslagsverket Finland. web.archive.org [online]. 2014-02-03 [cit. 2023-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-03. 
2. SELÉN, Kari; PYLKKÄNEN, Ali. Sarkatakkien armeija: suojeluskunnat ja suojeluskuntalaiset 1918-1944. [s.l.]: WSOY 580 s. Dostupné online. ISBN 978-951-0-29418-5. (finsky) Google-Books-ID: bNRJAAAACAAJ. 
3. KRUPKA, Jaroslav. Žádné zajatce, určil rudý komisař. Finskou občanskou válku zahájil krvavý masakr. Deník.cz. 2023-01-31. Dostupné online [cit. 2023-06-30]. 
4. SMITH, C. Jay. Russia and the Origins of the Finnish Civil War of 1918. American Slavic and East European Review. 1955, roč. 14, čís. 4, s. 481–502. Dostupné online [cit. 2023-06-30]. ISSN 1049-7544. DOI 10.2307/3001208.