Bílé Karpaty

Bílé Karpaty; Biele Karpaty
	Bílé Karpaty, Vršatské bradlá
Nejvyšší bod	970 m n. m. (Velká Javořina)
Rozloha	575 km²
Střední výška	473 m n. m.
Nadřazená jednotka	Slovensko-moravské Karpaty
Sousední; jednotky	Vizovická vrchovina, Javorníky, Považské podolie, Myjavská pahorkatina, Chvojnická pahorkatina
Podřazené; jednotky	Chmeľovská hornatina, Javořinská hornatina, Lopenická hornatina, Straňanská kotlina, Žalostinská vrchovina
Světadíl	Evropa
Stát	Česko; Slovensko
	; Bílé Karpaty v rámci Vnějších Západních Karpat, vyznačeny červeně
Horniny	křída, pískovec, slepenec
Povodí	Váh, Morava
Souřadnice	48°51′27″ s. š., 17°40′29″ v. d.
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky	IXC-2
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bílé Karpaty (slovensky Biele Karpaty) jsou geomorfologický celek a pohoří nacházející se na česko-slovenské hranici. Vznik horstva byl podnícen vyvrásněním z mořských sedimentů.

Charakteristika

Nejvyšším vrcholem je Velká Javořina (970 m), poblíž které se nachází prales s porosty javoru, buku a jasanu. Vedle Velké Javořiny jsou v Bílých Karpatech ještě další 4 devítistovky^[1] - Chmeľová (925 m), Jelenec (925 m), Velký Lopeník (911 m) a Kobylinec (911 m). Podrobné seznamy hor podle nadmořské výšky a prominence obsahuje Seznam vrcholů v Bílých Karpatech.

Patří do povodí řek Moravy a Váh, které se vlévají do Dunaje. Z geomorfologického hlediska je geomorfologický celek Bílé Karpaty součástí Karpat, konkrétně subprovincie Vnější Západní Karpaty a oblasti Slovensko-moravské Karpaty.

Centrální části pohoří jsou chráněny ve slovenské Chráněné krajinné oblasti Biele Karpaty, na kterou pak na české straně navazuje česká CHKO Bílé Karpaty. Mezi nejnavštěvovanější pozoruhodnosti patří Vršatecká bradla, Červený Kameň, Lednický hrad či unikátní květnaté louky.

Panoramatický pohled na Bílé Karpaty - kopce Velká Javořina, Jelenec, Nová Hora a Velký a Malý Lopeník

Geologie

Z geologického hlediska se jedná o flyšové pohoří s převahou pískovců, slepenců a jílovců z období paleocénu až spodního eocénu. Výrazné zastoupení zde mají kromě pískovců a slepenců i jílovce z období vrchní křídy až paleocén. Flyšové pásmo je v oblasti Bílých Karpat tvořeno magurským příkrovem. Ten je tvořen příkrovovou bělokarpatskou jednotkou, která leží v bystrické jednotce. V reliéfu se výrazně projevují odolné vápence, které pocházejí z jurských usazenin bradlového pásma.

Nejvýznamnější jsou:

Dolné bradlo (590 m n. m.)
Horné bradlo (703 m n. m.)
Bradlová (733 m n. m.)
Krasín (516 m n. m.)
Sokolí kameň
Vršatské bradlá

Tato bradla byla odkryta po denudaci flyšových souvrství. V bradlovém pásmu Bílých Karpat se nalézá i několik jeskyní, např. :

Vodstvo

Většina území Bílých Karpat patří k povodí řek Váh a Morava. Největšími přítoky Váhu jsou zde:

Vlára zpětnou erozí pronikla do Vizovických vrchů, kde se říčním pirátstvím zmocnila části povodí Moravy.

Do Moravy z oblasti vtékají :

Flyšový charakter pohoří, který způsobuje nedostatečné vsakování podzemních vod a jejich celkově mělký oběh, způsobuje nevyrovnaný průtok vodních toků. Největší bývá v jarním období.

Flóra a fauna

V oblasti Bílých Karpat převládají listnaté lesy, převážně bukové. Na jižních úbočích pohoří se ve výškách nad 500 m n. m. nacházejí hlavně dubohabrové lesy, ze severozápadu se zvyšuje podíl jehličnanů.

Vyskytují se zde tito plazi:

Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara)
Ještěrka obecná (Lacerta agilis)
Slepýš křehký (Anguis fragilis)
Užovka obojková (Natrix natrix)
Užovka podplamatá (Natrix tessellata)
Užovka hladká (Coronella austriaca)
Zmije obecná (Vipera berus)

Chráněné krajinné oblasti

Centrální části pohoří je na slovenské straně chráněna v Chráněné krajinné oblasti Biele Karpaty a na straně České republiky v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty.

Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty byla zřízena 3. listopadu 1980. Celková rozloha chráněné oblasti je 715 čtverečních kilometrů a leží v nadmořské výšce 175 – 970 m. CHKO zasahuje do okresů Hodonín, Uherské Hradiště a Zlín. V roce 1996 bylo zařazeno na seznam biosférických rezervací UNESCO.