Vlajka výpravy | |||||||||
IOC kód | BLR | ||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet účastí | Letní olympijské hry 1996 • 2000 • 2004 • 2008 • 2012 • 2016 | ||||||||
|
Bělorusové na olympijských hrách poprvé závodili na olympiádě v Helsinkách 1952 za Sovětský svaz (kód MOV: URS).[1] Po jeho rozpadu v roce 1991 se většina postsovětských zemí (Bělorusko, Kazachstán, Ukrajina, Ázerbájdžán, Gruzie, Arménie, Kyrgyzstán, Moldavsko, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán a Rusko) spojila na zimní olympiádu v Albertville a letní v Barceloně (Rusko tam patřilo jen v Albertville, v Barceloně už bylo samostatné). O dva roky později v Lillehameru závodily samostatně už všechny státy. V samostatné historii vybojovali běloruští sportovci (do roku 2018 včetně) celkem 105 medailí.[2]
Olympijské hry | pořadatel | zlato | stříbro | bronz | celkem |
---|---|---|---|---|---|
ZOH 1994 | Lillehammer | 0 | 2 | 0 | 2 |
LOH 1996 | Atlanta | 1 | 6 | 8 | 15 |
ZOH 1998 | Nagano | 0 | 0 | 2 | 2 |
LOH 2000 | Sydney | 3 | 3 | 11 | 17 |
ZOH 2002 | Salt Lake City | 0 | 0 | 1 | 1 |
LOH 2004 | Athény | 2 | 6 | 7 | 15 |
ZOH 2006 | Turín | 0 | 1 | 0 | 1 |
LOH 2008 | Peking | 4 | 5 | 10 | 19 |
ZOH 2010 | Vancouver | 1 | 1 | 1 | 3 |
LOH 2012 | Londýn | 2 | 5 | 5 | 12 |
ZOH 2014 | Soči | 5 | 0 | 1 | 6 |
LOH 2016 | Rio de Janeiro | 1 | 4 | 4 | 9 |
ZOH 2018 | Pchjongčchang | 2 | 1 | 0 | 3 |
Celkem | 21 | 34 | 50 | 105 |
Sport | zlato | stříbro | bronz | celkem |
---|---|---|---|---|
atletika | 4 | 7 | 9 | 20 |
veslování | 2 | 1 | 5 | 8 |
kanoistika | 2 | 2 | 4 | 8 |
vzpírání | 1 | 5 | 6 | 12 |
judo | 1 | 0 | 1 | 2 |
zápas | 0 | 4 | 7 | 11 |
gymnastika | 1 | 4 | 6 | 11 |
plavání | 0 | 2 | 1 | 3 |
box | 0 | 2 | 0 | 2 |
akrobatické lyžování | 4 | 1 | 2 | 7 |
biatlon | 4 | 3 | 3 | 10 |
rychlobruslení | 0 | 1 | 0 | 1 |
cyklistika | 0 | 0 | 1 | 1 |
moderní pětiboj | 0 | 0 | 1 | 1 |
sportovní střelba | 1 | 2 | 4 | 7 |
tenis | 1 | 0 | 0 | 1 |
Celkem[3] | 21 | 34 | 50 | 105 |
Sovětští sportovci poprvé startovali na letní olympiádě v roce 1952 a na zimní olympiádě v roce 1956. Do rozpadu státu v roce 1991 získali celkem 1204 medailí (194 na ZOH a 1010 na LOH, z toho 473 zlatých, 376 stříbrných a 355 bronzových).[4][5] Prvním Bělorusem, který získal medaili byl Michail Krivonosov, který získal stříbro v hodu kladivem v Melbourne 1956. První běloruské zlato získal bělorusko-ukrajinský pár Leonid Gejštor a Sergej Makarenko v kanoistice v Římě 1960. Naposledy byl na olympiádě SSSR jako jednotný stát roku 1988 v Calgary a Soulu.[2]
V roce 1991 se Sovětský svaz rozpadl a Bělorusko získalo samostatnost. Ještě téhož roku bylo vydáno usnesení o vytvoření Národního olympijského výběru Běloruské republiky (rusky Национальный олимпийский комитет Республики Беларусь) a řádným členem MOV se stal v roce 1993.[6] V témže roce se stal jeho předsedou běloruský ministr sportu Vladimir Ryženkov, a byl jím až do své smrti v roce 1996. O rok později byl předsedou zvolen prezident Lukašenko a ve funkci je dodnes. Lukašenko byl první člověk v historii, který byl současně hlavou státu a předsedou olympijského výboru. Výbor dostává peníze za prodej předmětů s olympijským logem, sponzorskými dary a dotací od vlády.[7] V roce 2004 vydal Lukašenko ustanovení, že po hrách 2004 a 2006 budou sportovci dostávat 60 000 USD za zlato 30 000 USD za stříbro a 20 000 USD za bronz.[8] Po hrách 2008 a 2010 sportovci dostali 100 000 USD za zlato 50 000 dolarů za stříbro a za bronz 30 000 dolarů.
Na LOH v Atlantě země vyslala 159 sportovců do 21 disciplín.[9] Z prvního vystoupení samostatného Běloruska si sportovci odvezli dohromady 15 medailí, 1 zlatou, 6 stříbrných a 8 bronzových. Stříbra pocházela z atletiky, střelby a zápasu (ve volném stylu i řeckořímském). Bronzové medaile získali atleti, veslaři, sportovní gymnasté a řecko-římští zápasníci.[10]
Zlato:
Běloruská vláda dala na přípravu a jiné výdaje spojené s olympiádou v Sydney 5 milionů USD. Ministr sportu a cestovního ruchu Jevgenij Vorsin předpovídal, že Bělorusko získá čtyři zlaté medaile.[7] Zúčastněných 139 sportovců (72 mužů a 67 žen) však získalo „jen“ tři zlaté, tři stříbrné a 11 bronzových medailí. Jeden Bělorus, Vadim Děvjatovskij, byl diskvalifikován za použití anabolického steroidu nandrolonu. Bronzy byly ze sedmiboje, hodu kladivem, střelby (3) řecko-římského zápasu, moderního pětiboje, vzpírání (2 medaile), juda a hodu diskem.[11]
Zlato získali:
Bělorusko využilo prostředky, které zbyly z her v Sydney na přípravu do Athén. Jelo tam 153 sportovců.[12] Získali 15 medailí (2 zlaté, 6 stříbrných a devět bronzových). Stříbra byla ze vzpírání (2), boxu (2), veslování a hodu kladivem. Bronzy získali mj. ve střelbě, hodu diskem, vzpírání, cyklistice, veslování (2 medaile), a řecko-římském zápase.[13]
Při slavnostním zahájení nesl vlajku zápasník Alexander Medved.
Následuje výčet zlatých medailí:
Bělorusko vyslalo do Pekingu 181 sportovců.[14] BOV (Běloruský olympijský výbor) oznámil, že odměny za medaile budou vypláceny v amerických dolarech a vítěz zlaté medaile navíc získá doživotní přísun párků Belatmit.[15] Vlajku při zahájení nesl šermíř Alexander Romankov.[16] Bělorusové si domů odvezli celkem 19 medailí což jim přineslo 13. místo v pořadí národů. Zlato získali:
XVII. Zimní olympijské hry v Lillehammeru byly první olympijské hry, kterých se běloruští sportovci zúčastnili jako reprezentanti samostatného Běloruska. Před tím (mezi lety 1964–1992) získali Bělorusové čtyři medaile pro družstva SSSR a SNS. Bylo vysláno 33 sportovců, kteří získali dvě stříbra (konkrétně Igor Železovskij v rychlobruslení a Světlana Paramyginaová v biatlonu.[17] Ze 67 zúčastněných zemí tak bylo Bělorusko 15. Podle BOV byla pro Bělorusko tato zimní olympiáda historická událost a „…otevřela novou stránku v historii běloruského sportu.“[18]
Do Nagana Bělorusko vyslalo 59 sportovců, kteří o medaile bojovali v devíti disciplínách.[18] Získali dvě bronzové medaile, Dmitrij Daščinskij v akrobatickém lyžování a Alexej Ajdarov v biatlonu.[19] V hokejovém turnaji se po čtvrtfinálové porážce od ruského výběru museli spokojit se sedmým místem.[20] V projevu prezidenta republiky a předsedy Běloruského olympijského výboru Lukašenka z roku 2002 se odrážely úspěchy sportovců z Nagana. Při sledování přenosů řekl, že sportovci soutěžili důstojně a přinesli Bělorusku slávu.[21]
Bylo tu 64 Bělorusů soutěžících v 9 disciplínách, a získali pouze 1 bronz díky Alexeji Grišinovi v akrobatickém lyžování.[22] Hokejisté na turnaji zažili největší úspěch v historii, když získali 4. místo po prohře se Švédy v zápase o třetí místo.[23]
Do Turína Bělorusové poslali 33 sportovců v 8 disciplínách.[24] Jedinou medaili (konkrétně stříbro) získal akrobat Dmitrij Daščinskij, který už měl bronz z Nagana. Alexandr Lukašenko ale byl s výsledkem velmi nespokojený a řekl, že Bělorusko už nutně potřebuje ze zimní olympiády zlato.[25]
Těchto zimních olympijských her se účastnilo 49 Bělorusů, kteří získali 3 medaile, 1 zlatou, 1 stříbrnou a 1 bronzovou, což jim přineslo v medailovém pořadí 17. místo, o které se dělili se Slovenskem.[26] O stříbro se v závodě biatlonistů na 20 km podělili kvůli zcela shodnému času Nor Ole Einar Bjørndalen a Sergej Novikov, třetí v tomto závodě neskončil nikdo, čtvrtý skončil Rus Usťugov.[27] Bronz získala biatlonistka Darja Domračevová v závodě na 15 km.[28] Zlato získal:
Olympijské hry | Vlajkonoš |
---|---|
Lillehammer 1994 | Igor Železovskij |
Atlanta 1996 | Igor Astapkovič |
Nagano 1998 | Alexander Popov |
Sydney 2000 | Sergej Lištvan |
Salt Lake City 2002 | Oleg Ryženkov |
Athény 2004 | Alexander Medved |
Turín 2006 | Alexander Popov |
Peking 2008 | Alexander Romankov |
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Belarus at the Olympics na anglické Wikipedii.