Campi Flegrei

Campi Flegrei
Aktivní fumaroly pole Campi Flegrei
Aktivní fumaroly pole Campi Flegrei

Vrcholpřibližně 458 m n. m.
Poznámkaproměnlivá, aktivní kaldera
Poloha
SvětadílEvropa
StátItálieItálie Itálie
Souřadnice
Campi Flegrei
Campi Flegrei
Typkaldera
Erupce1538
Horninatrachyt, fonolit, andezit
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Campi Flegrei (česky Flegrejská pole nebo Planoucí pole[1]) je název aktivní vulkanické kaldery o průměru 13 kilometrů, nacházející na západním okraji města Neapol a asi 35 kilometrů od Vesuvu. Bývá mylně považována za supervulkán. Jenomže za něj se dle široce uznávané definice klasifikuje takový vulkanický systém, který v minulosti způsobil alespoň jednu erupci, produkující více než 1 000 km³ (VEI 8) sopečných materiálů.[2] Nejmohutnější erupce Campi Flegrei vyvrhla 500 km³ (VEI 7), což tento základní předpoklad nesplňuje.[3][4]

Za posledních 60 tisíc let u ní došlo ke dvěma mohutným erupcím, přičemž každou z nich v jejím závěru doprovázela kalderizace. První se odehrála před 39 280 (± 110) lety,[5] druhá před 14 900 (± 400) lety.[6]

Nadmořská výška kaldery a okolního území se často mění, kaldera se často zdvihá nebo klesá. V roce 1538 bylo vyzdvižení následováno erupcí, při které se vytvořil nový sypaný kužel Monte Nuovo. Vyzdvižení v 70. a 80. letech 20. století naproti tomu následováno erupcí nebylo.

Všechna vulkanická aktivita je v současnosti omezena na emise plynů z fumarol kráteru Solfatara; ten dal zároveň jméno tomuto typu vulkanické aktivity. La Solfatara leží na kraji hlavního města oblasti – Pozzuoli. V červnu 2023 tým anglických a italských vědců nicméně uvedl, že vulkán vstoupil do nové fáze, při níž může docházet k erupcím.[7]

Vulkanickou aktivitou zde vzniklo množství jezer: Lago Averno, Lucrino, Fusaro…

Eruptivní historie

[editovat | editovat zdroj]
  • Campanian ignimbrite eruption: přibližně před 39 280 (± 110) lety proběhla na Campi Flegrei nejmohutnější sopečná erupce, nazývaná Campanian ignimbrite eruption (Kampánská ignimbritová erupce).[5] Vyvrhla 500 km³ vulkanického materiálu (DRE: 181–265 km³),[8] čímž její síla dosáhla indexu VEI 7. Její stopy lze dodnes detekovat v grónských ledových jádrech. Podle některých výzkumů tento sopečných výbuch přispěl k vyhynutí neandrtálců a uvolnil tak cestu modernímu člověku v Evropě i v Asii.[9]
  • Neapolitan Yellow Tuff: zhruba před 14 900 (± 400) lety nastala druhá velmi silná erupce, jež vyvrhla 30–50 km³ (DRE).[10]
  • Pozdější erupce: v průběhu holocénu došlo ke dvaceti sopečným erupcím. Šest z nich dosáhlo síly VEI 4 a pět (včetně té poslední v roce 1538) VEI 3. Nejsilnější erupce o síle VEI 5 proběhla roku 2150 př. n. l.[11]

Starověká sídla

[editovat | editovat zdroj]
  • Pozzuoli: bylo založeno řeckými kolonizátory pod názvem Dikaiarcheia (Δικαιάρχεια, lat. Dicaearchia). Jako hlavní město oblasti Flegrejských polí bylo kdysi významnější než samotná Neapolis. Svou funkci obchodního centra a přístavu však začalo ztrácet po vybudování přístavu v Ostii během 1. stol. n. l. za císaře Tiberia, až z něj zůstal pouhý přístav rybářský. Kdysi něm pobývali římští boháči ve svých nádherných vilách (např. Cicero). Známky někdejší slávy lze nalézt ve městě dodnes: Flavijský amfiteátr o kapacitě 20 000 diváků, tržiště nazývané díky nálezu sošky boha Serapida Serapidův chrám, rozlehlé podzemní chodby apod.
  • Baia: leží v bývalém kráteru, který je z poloviny ponořen do moře. Za Římanů se tu nacházely četné patricijské vily. Oblast je stejně jako nedaleká Ischia bohatá na termální prameny. Kdysi bylo proslulé teplými lázněmi i rozmařilým lázeňským životem. Dnes je však antické město Baiae zatopeno a lze jej pozorovat z pobřeží dnešního Baia (v překladu zátoka) pod vodou. Na pevnině se dodnes zachovaly četné vily, lázně a chrámy.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Campi Flegrei na slovenské Wikipedii.

  1. NOVÁK, Jan A. Ožívá supervulkán na jihu Evropy, který kdysi vyhubil neandertálce. Následky výbuchu by byly srovnatelné s dopadem asteroidu. Hospodářské noviny. 2016-12-29. Dostupné online [cit. 2017-05-03]. 
  2. S. de Silva. Arc magmatism, calderas, and supervolcanoes. https://pubs.geoscienceworld.org [online]. 2008-08-01. Dostupné online. 
  3. S. Stopponi. The volcano is there but you can't see it: Campi Flegrei between myth and reality. https://ingv.it [online]. 2024-05-05. Dostupné online. 
  4. USGS. A personal commentary: Why I dislike the term "supervolcano" (and what we should be saying instead). https://www.usgs.gov [online]. 2019-10-07. Dostupné online. 
  5. a b F. G. Fedele; B. Giaccio; R. Isaia; G. Orsi. The Campanian Ignimbrite Eruption, Heinrich Event 4, and Palaeolithic Change in Europe: A High‐Resolution Investigation [online]. 2003-01. Dostupné online. (angličtina) 
  6. A. L. Deino; G. Orsi; S. de Vita; M. Piochi. The age of the Neapolitan Yellow Tuff caldera-forming eruption (Campi Flegrei caldera – Italy) assessed by 40Ar/39Ar dating method [online]. Journal of Volcanology and Geotermal Research, 2004-05-30. Dostupné online. (angličtina) 
  7. Evropský supervulkán Flegrejská pole se možná probouzí. Nachází se v hustě obydlené oblasti. ČT24 [online]. 2023-06-12 [cit. 2023-06-12]. Dostupné online. 
  8. A. Silleni; G. Giordano; R. Isaia; M. Ort. The Magnitude of the 39.8 ka Campanian Ignimbrite Eruption, Italy: Method, Uncertainties and Errors [online]. Frontiers in Earth Science, 2020-10. Dostupné online. (angličtina) 
  9. University of Chicago Press Journals. Volcanoes wiped out Neanderthals, new study suggests. https://www.sciencedaily.com/ [online]. 2010-10-07. Dostupné online. 
  10. M. Sacchi; F. Pepe; M. Corradino; D. Insinga; F. Molisso; C. Lubritto. The Neapolitan Yellow Tuff caldera offshore the Campi Flegrei: Stratal architecture and kinematic reconstruction during the last 15 ky [online]. Marine Geology, 2014-08. Dostupné online. (angličtina) 
  11. Smithsonian Institution. Campi Flegrei. https://volcano.si.edu [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]