Cantorovu funkci c : [0;1] → [0;1] zavedeme pomocí následujícího postupu:
Číslo x se zapíše v trojkové soustavě, pokud je to možné, vyhneme se zápisu, který obsahuje jedničky. (Rozdíl se projeví v případě, že rozvoj čísla končí na 022222... = 100000... nebo 200000... = 122222...)
První jedničku lze nahradit dvojkou a vše za ní nulou. Pokud se v zápisu čísla žádná jednička nevyskytuje, tento krok přeskočíme.
Všechny dvojky se vymění za jedničky.
Výsledek se interpretuje jako číslo v binární soustavě. Toto je c(x).
Příklad:
1/4 se zapíše v trojkové soustavě jako 0,02020202...; nejsou zde žádné jedničky k nahrazení, takže se rovnou přepíše dle dalšího kroku na 0,01010101...; toto (přečteno jako číslo dvojkové soustavy) se rovná 1/3. c(1/4) = 1/3.
1/5 se zapíše jako 0,01210121...; první jednička se přepíše za dvojku a vše za ní se přepíše nulami, získá se číslo 0.02000000...; dále proměníme na 0,01000000...; čte se jako 1/4. c(1/5) = 1/4.
je konstantní na intervalech tvaru (0,x1x2x3...xn022222...; 0,x1x2x3...xn200000...), každý bod, jenž nenáleží Cantorovu diskontinuu, leží v jednom z těchto intervalů, takže jeho derivace je rovna 0.
Definujme posloupnost funkcí fn na intervalu [0;1] takto:
f0(x) = x
definujme fn+1(x) rekurentně pomocí fn(x)
fn+1(x) = 0,5 fn(3x) pokud 0 ≤ x ≤ 1/3.
fn+1(x) = 0,5 pokud 1/3 ≤ x ≤ 2/3.
fn+1(x) = 0,5 + 0.5 fn(3 (x − 2/3)) pokud 2/3 ≤ x ≤ 1.
Takto definovaná posloupnost funkcí konverguje k Cantorově funkci. Lze si všimnout, že na volbě počáteční funkce nezáleží, pokud bude omezená a bude splňovat: f0(0) = 0 a f0(1) = 1