Carinus

Carinus
Narození250
Úmrtíčervenec 285 (ve věku 34–35 let)
Moesie
PotomciNigrinian
OtecCarus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcus Aurelius Carinus (asi 250[1] – srpen či září 285 Ilýrie) byl římský císař panující v letech 283–285, do roku 284 spolu se svým bratrem Numerianem. Jeho vládou se uzavírá padesát let trvající období politické nestability, obvykle zvané krize třetího století či doba vojenských císařů, a nastává éra pozdního císařství, neboli dominátu.

Původ a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Carinus byl starším synem císaře Cara a jeho jménem neznámé manželky. Sám byl ženatý s Magnií Urbikou, s níž měl patrně syna Marka Aurelia Nigriniana. Informace o jeho životě jsou zaznamenány až od okamžiku, kdy se stal v závěru roku 282 caesarem, tedy mladším spoluvladařem císaře Cara.[2]

Proklamace za císaře

[editovat | editovat zdroj]

Hodnost plnoprávného panovníka (augusta) Carinus získal mezi březnem a květnem 283, těsně předtím, než jeho otec zahájil válku s Peršany. V té době už měl za sebou řádný konzulát, rovněž spolu s otcem bojoval v západní části Evropy proti germánským kmenům. K 7. březnu 283 byl poprvé zmíněn jeho titul Germanicus maximus, který na oslavu svých vítězství přijal.[2] Po otcově smrti v létě téhož roku prohlásilo vojsko bojující v Mezopotámii (druhým) císařem Carinova bratra Numeriana, a tak začala spoluvláda obou sourozenců.

Vláda

[editovat | editovat zdroj]

Na podzim roku 283 vytáhl Carinus proti Kvádům a počátkem roku následujícího nad nimi, patrně v Mediolanu oslavil triumf. Většina pramenů uvádí, že tehdy již vedl výstřední způsob života, který mu udělal mnoho nepřátel, ve vojsku i v senátu.[3] Z dochovaných zdrojů není zřejmé co je reálná pravda a co je již propaganda Diocletiana a tetrarchů, jež se musela vymezovat právě vůči Carinovi. Tvrzení o jeho vladařské neschopnosti vzhledem k jeho vojenským úspěchům se patrně zakládají na zmíněné propagandě opozice.

Počátkem roku 285 vytáhl Carinus proti uzurpátoru Julianovi, který se vzbouřil v Panonii,[4] porazil ho v bitvě, a znovu tak posílil svoji moc. Tehdy mu bylo již známo, že jeho bratra Numeriana za pochodu Malou Asií úkladně zavraždili a že vojsko prohlásilo jeho nástupcem vojevůdce Diocla, který přijal jméno Diocletianus. V nastalé občanské válce měl Carinus zpočátku patrně převahu, nakonec byl však během bitvy na Margu zavražděn tribunem, jemuž prý svedl manželku.[5] Jediným pánem impéria se po něm stal Diocletianus.

Poznámky a reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ WHITBY, Michael; WHITBY, Mary. Chronicon Paschale 284-628 AD (Carinus se dožil 36 let). [s.l.]: Liverpool University Press Dostupné online. ISBN 978-0-85323-096-0. (latinsky) Podle Chronicon Paschale 510 se Carinus dožil 36 let. 
  2. ↑ a b KIENAST, Dietmar. Römische Kaisertabelle: Grundzüge einer römischen Kaiserchronologie. [s.l.]: Wissenschaftliche Buchgesellschaft Dostupné online. ISBN 978-3-534-13289-8. S. 261–262. (německy) 
  3. ↑ Např. Zósimos I, 72 a Historia Augusta, vita Car.16, 3–7, 17.
  4. ↑ Aurelius Victor 39, 10, Zosimos I, 73.
  5. ↑ Zosimos I, 73.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BURIAN, Jan. Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace. Praha: Svoboda, 1997. 237 s. ISBN 80-205-0536-9. 
  • ČEŠKA, Josef. Zánik antického světa. Praha: Vyšehrad, 2000. 280 s. ISBN 80-7021-386-8. 
  • GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X. 
  • Portréty světovládců II (od Maximinů po Carina). Praha: Svoboda, 1982. 302 s. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Carus 		Znak z doby nástupu Římský císař
283–285 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Diocletianus