Caro-Kann | |
---|---|
Tahy | 1.e4 c6 |
ECO | B10-B19 |
Původ | Bruederschaft (časopis), 1886 |
Pojmenováno po | Horatio Caro, Marcus Kann |
Typ zahájení | Polootevřené hry |
Caro-Kann též Caro-Kannova obrana (ECO B10 - B19) je šachové zahájení charakterizované tahy 1. e4 c6.
Jde o jedno z nejčastěji hraných „obranných“ polootevřených zahájení, které je oblíbené pro svoji solidnost. Naproti tomu jeho nevýhodou je určitá pasivita a omezené možnosti komplikovat hru na straně černého.
Toto zahájení dostalo název po britském hráči Horatiovi Carovi a po Rakušanovi Marcusi Kannovi. Velkou zásluhu na jeho rozšíření mají také Nimcovič a Capablanca, kteří byli první z hráčů světové elity, které ho hráli na světové úrovni. V modernější době[kdy?] jej s oblibou používá například Karpov.
Podle statistik bylo toto zahájení v letech 1997–2005 v České šachové extralize hráno 122krát, což jej vynáší na 8. místo v popularitě.[zdroj?]
Svým prvním tahem připravuje černý stejně jako ve francouzské obraně tah 2… d5. Výhodou oproti francouzské obraně je, že si černý neuzavírá bělopolného střelce.
Je hlavním a nejrozšířenějším pokračováním.
2. d4 d5 3. exd5 cxd5 4. c4 (ECO B13)
Je volen hráči, kteří mají rádi iniciativu a nevadí jim izolovaný pěšec. Může přejít i do variant dámského gambitu nebo Nimcovičovy indické obrany.
2. d4 d5 3. exd5 cxd5 bez 4.c4 (ECO B13)
I přes oživení, které ji přinesl svého času Fischer, se považuje za remizovou.
2. d4 d5 3. e5 (ECO B12)
Po klasické variantě je dnes nejčastější. Často ji volí hráči, kteří mají rádi zápletky.
2. Jf3 d5 3.Jc3 (ECO B10)
Se vyskytuje méně často, bílý se snaží o figurovou hru.
Caro-Kann je pro svou solidnost s oblibou používán černými v partiích s útočně laděnými hráči, kteří si často stěžují, že jim nesedí, neboť se v něm při správné hře černého těžko rozvíjí nějaký smysluplný útok.
Je známo, že například Michail Tal velice nerad hrával proti Caro-Kannovým specialistům a prohlašoval, že mu to zahájení nesvědčí. Navzdory tomu v něm však dosahoval paradoxně velice slušného skóre. To má ovšem jednoduché vysvětlení: jelikož bylo známo, že mu Caro-Kann nesedí, hrávali ho proti němu (v rámci primitivní šachové psychologie) i ti, co ho jinak v repertoáru neměli, aniž by si uvědomovali, že se dostávají do strašlivé nevýhody - ocitali se v zahájení, kterému pořádně nerozuměli (a které vyžaduje velice vytříbený a vycvičený poziční cit), tváří v tvář soupeři, který je (ač nerad) znal tak dobře, jako málokdo druhý a bez váhání trestal i tu sebemenší chybičku. Za těchto okolností byl už fakt, že Caro-Kann Talovi nesedí, většinou zcela bezpodstatný.