Casimir Pulaski

Casimir Pulaski
Narozeníbřezen 1745
Varšava
Úmrtí11. října 1779 (ve věku 34 let)
Thunderbolt
Alma materCollegium Nobilium
Povolánídůstojník, odbojář, advokát a voják
Oceněníčestné občanství USA (2009)
RodičeJózef Pułaski
RodHouse of Pułaski
Funkcepolský volitel
PodpisCasimir Pulaski – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Casimir Pulaski, původním jménem Kazimierz Michał Władysław Wiktor Pułaski (6. března 1745? Varšava – 11. říjen 1779 Savannah, Georgie) byl polský šlechtic, účastník americké války za nezávislost. Měl přezdívku „otec americké kavalerie“.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Šlechtická rodina Pułaských měla pozemky ve Winiarách nedaleko Warki v Mazovském vojvodství. Právě tam Kazimierz prožil dětství. Střední školu studoval ve Varšavě. V 17 letech se stal pážetem polského prince a knížete kuronského a zemgalského Karla Kristiána. V jeho vojsku se pak roku 1763 zúčastnil bojů s Rusy o Jelgavu.

V roce 1768, ve 22 letech, patřil k zakladatelům a klíčovým osobnostem tzv. barské konfederace, tedy vojenského spolku polské šlechty, který chtěl bojovat s rostoucím ruským vlivem v Polsku a s reformami krále Stanislava II. Augusta Poniatowského, jenž byl podle šlechtické opozice stále více závislý na ruské podpoře. Patřil k nejúspěšnějším velitelům vojsk barské konfederace, několik týdnů se bránil ruské přesile u berdičevského kláštera (na území dnešní Ukrajiny), v bitvě pod Orzechowem se pak utkal s ruským vojskem vedeným slavným Alexandrem Suvorovem. V boji ztratil bratra Franciszka Ksaweryho, sám byl dvakrát raněn. Slavnou se stala rovněž jeho obrana kláštera v Čenstochové proti oddílům ruského plukovníka Ivana Dreviče, známého svou krutostí a hrabivostí (popsáno v polské lidové písni Piosenka o Drewiczu), z Pulaskiho se tak stal nový symbol národního odporu. Celé povstání nakonec zkrachovalo, když Polsko ztratilo podporu Rakouska i Pruska, které cítily šanci ukousnout si také z polského území.

Americké období

[editovat | editovat zdroj]

Kazimierz Pułaski se po porážce Barské konfederace ocitl v prekérní situaci. Rusové ho v nepřítomnosti odsoudili k trestu smrti a na jeho dopadení byla vypsána vysoká odměna. Přes osmanské území na Balkáně uprchl ze země, nejprve do Rakouska, a poté do Franice. Protože si evropské vlády nechtěly Rusko pohněvat, hrozilo mu vydání a nebyl nikde v bezpečí. Ve Francii se doslechl o povstání amerických kolonistů proti anglické nadvládě. Připojil se tedy k výpravě francouzských dobrovolníků vedené markýzem La Fayettem, kteří se vydali americké revoluci na pomoc.

Jeho jméno nebylo v Americe neznámé. Sám Benjamin Franklin dobře znal jeho zásluhy v polském povstání a doporučil generálu Georgi Washingtonovi, aby Pulaskiho, jak si jeho jméno upravili Američané, postavil do čela kavalerie, tedy jízdního oddílu. S jízdou totiž američtí osadníci neměli dosud zkušenosti, zatímco Poláci byli pokládáni za nejlepší jízdní vojáky celé Evropy. V září 1777 se Pulaski zúčastnil bitvy u Brandywinu. Jeho odvážný útok zachránil ustupující americké oddíly. Washington ho za hrdinský čin povýšil do hodnosti brigádního generála, a to rovnou na bojišti.

Pulaski se vyznamenal i v bitvě u Charlestonu 10. května 1779. Ještě téhož roku však byl při obléhání přístavu Savannah v Georgii zraněn kartáčovou střelou, dva dny poté zraněním podlehl. Podle některých údajů byl pak pohřben na místní plantáži, odkud byly ostatky následně přeneseny a uloženy v kovové schránce pod jeho pomníkem na savannažském náměstí.[1][2]

Výzkum ostatků

[editovat | editovat zdroj]

Po dvou staletích byly Pulaského ostatky v 90. letech 20. století vyzvednuty k vědeckému prozkoumání. Forenzní antropolog z Arizonské státní univerzity Charles Merbs uvedl, že kosti nesly jednoznačně ženské rysy. Výškou postavy a věkem však Pulaskému odpovídaly a možnosti, že by došlo k záměně těla, odporovalo opotřebení kostí odpovídající jízdě na koni i stopy zranění z bitev. Došlo k porovnání DNA se vzorky odebranými Pulaského praneteři, výsledky však nebyly průkazné. Nový vědecký tým později provedl opětovnou analýzu s novějšími technologiemi a potvrdil příbuznost. Podle Virginie Hutton Estabrookové Pulaski užíval mužský gender, tělesně byl však patrně intersexuální.[1][2][3][4][5] Případně se jednalo o transgender muže.[6]

Odkaz

[editovat | editovat zdroj]

V USA je dnes národním hrdinou a je po něm nazváno 18 měst. Roku 2009 mu bylo uděleno čestné občanství Spojených států amerických, což je pocta, jíž se krom něj v celé historii dostalo jen sedmi dalším osobnostem: Winstonu Churchillovi (1963), Raoulu Wallenbergovi (1981), zakladateli Pensylvánie Williamu Pennovi a jeho ženě (1984), Matce Tereze (1996), generálu La Fayettovi a Bernardu de Gálvezovi.[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b MERVOSH, Sarah. Casimir Pulaski, Polish Hero of the Revolutionary War, Was Most Likely Intersex, Researchers Say. The New York Times. 2019-04-07. Dostupné online [cit. 2019-04-08]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  2. ↑ a b "Ta kostra je ženská." Generál a hrdina boje za nezávislost USA byl nejspíš žena. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-04-08 [cit. 2019-04-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ GLENZA, Jessica. Polish general who fought with Washington may have been a woman. The Guardian. 2019-04-06. Dostupné online [cit. 2019-04-08]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  4. ↑ US war hero 'may have been a woman'. www.bbc.com. 2019-04-06. Dostupné online [cit. 2019-04-08]. (anglicky) 
  5. ↑ Georgia Southern researchers solve Casimir Pulaski mysteries, subject of Smithsonian Channel's "America's Hidden Stories: The General Was Female?" | Newsroom | Georgia Southern University. University Newsroom [online]. 2019-03-28 [cit. 2019-04-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Hrdina americké války o nezávislost byl možná intersexuál či transgender. Naznačují to jeho ostatky. Radio Wave [online]. 2019-04-08 [cit. 2019-04-08]. Dostupné online. 
  7. ↑ Archivovaná kopie. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2016-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-04. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]