Cha-cha | |
---|---|
Žánr | latina |
Typ | společenský tanec taneční sport párový tanec |
Takt | 4/4 |
Hudba | latinskoamerická pop music latin rock |
Původ | Kuba |
Zakladatel | 30–32 TPM (120–128 bpm) |
Vznik | 20. století |
Cha-cha-cha (výslovnost: [ča-ča-ča]), zkráceně Cha-cha, česky čača nebo ča-ča[1], je velmi svižný latinskoamerický tanec pocházející z Kuby. Rytmus se vyvinul z kubánského tance Danzon synkopováním čtvrté doby.
Cha-cha-cha je jedním z pěti latinskoamerických soutěžních tanců, mezi něž se zařadil jako poslední v pořadí, a ve zjednodušené formě se vyučuje také v tanečních kurzech.
Základní pohyb i většina jednoduchých figur je stejná pro oba partnery (zrcadlově). Typická je pro tento tanec cha-cha-cha přeměna na synkopovanou dobu 4 (tedy v rytmizaci 4a1), při které zní výrazný zvuk kubánského hudebního nástroje giro. Cha-Cha se tancuje jak na původní latinskou hudbu nebo na latin rock či latin pop.
Základní pohyb v jednom taktu se skládá z tří pomalých kroků a dvou rychlých.
Slovo cha-cha vzniklo na Haiti podle zvuku zvonku, na který se hrávalo při tradičních tancích. Melodie cha-chi se vyvinula především z mamba. Na konci 40. let bylo mambo v USA velmi populární, ale náročné kvůli svojí rychlosti. Proto se začalo hrát pomaleji a vznikla cha-cha.
V roce 1951 hudebník Enrique Jorrín, jehož orchestr hrál v havanské kavárně Prado di Neptune, představil tento zpomalený rytmus pod dnešním názvem na Kubě. V roce 1953 se jeho melodie La Engañadora a Silver Star staly hity.