Charles Napier Sturt | |
---|---|
Portrét od Johna Micheala Crosslanda | |
Narození | 2. duben 1795 Bengálsko, Indie |
Úmrtí | 16. června 1869 Cheltenham, Gloucestershire, Anglie |
Místo pohřbení | Gloucestershire |
Alma mater | Harrow School |
Povolání | Průzkumník Austrálie, koloniální správce, farmář, přírodovědec |
Ocenění | Zakladatelova medaile (1847) |
Choť | Charlotte Christiana Greene |
Rodiče | Thomas Lennox Napier Sturt[1] |
Funkce | Member of the South Australian Legislative Council (1839–1847) Surveyor-General of South Australia (1839) Member of the South Australian Legislative Council (1849–1851) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Charles Napier Sturt (28. dubna 1795 – 16. června 1869) byl britský důstojník a objevitel Austrálie, který se podílel na evropském průzkumu Austrálie. Vedl několik výprav do vnitrozemí kontinentu, které začínaly v Sydney a později v Adelaide. Jeho výpravy sledovaly několik řek tekoucích na západ a zjistily, že se všechny slévají do řeky Murray, která se vlévá do Jižního oceánu. Snažil se dokázat své vlastní vášnivé přesvědčení, že ve středu kontinentu se nachází „vnitrozemské moře“. Dosáhl hodnosti kapitána, působil v několika jmenovaných funkcích a v legislativní radě.
Charles Sturt se narodil 28. dubna 1795 v Bengálsku v Indii jako nejstarší z osmi synů soudce Thomase Lenoxe Napiera Sturta, který měl celkem třináct dětí. Již v pěti letech byl Sturt poslán do Anglie do internátní školy a své rodiče viděl až po deseti letech. I když dosahoval dobrých studijních výsledků, tak mu finanční potíže jeho rodiny zabránily ve studiu na univerzitě v Cambridge. V roce 1813 vstoupil, díky vlivu své tety, do britské armády a stal se členem 39. pluku, kde kariérně postupoval. Sloužil na různých místech, včetně Španělska, Irska, Kanady a Francie. Do Austrálie poprvé přijel v roce 1827 již v hodnosti kapitána. Původně byl pověřen dohledem nad přepravou trestanců.
Sturtův zájem o průzkum Austrálie byl podnícen úvahami o existenci vnitrozemského moře. V té době John Oxley a Allan Cunningham zmapovali několik řek, jejichž toky směřovaly do středu kontinentu. Což tuto myšlenku výrazně podporovalo. První významná expedice se pod Sturtovým vedením uskutečnila v letech 1828-1829, kdy vedl výpravu jejímž cílem bylo zmapování toku řeky Macquarie. Tato expedice vedla k objevu řeky Darling, kterou Sturt pojmenoval na počest guvernéra Ralpha Darlinga z Nového Jižního Walesu.[2]
V letech 1829–1830 Sturt podnikl další významnou expedici, aby prozkoumal řeky Murrumbidgee a Murray. Tato cesta byla náročná a plná výzev, včetně intenzivního horka a ubývajících zásob. Přes tyto obtíže Sturt úspěšně zakreslil řeku Murray až k jejímu ústí, čímž dokázal, že všechny řeky tekoucí na západ se vlévají do systému řeky Murray. Tato expedice poskytla důležité informace o rozsáhlých úrodných pozemcích v Novém Jižním Walesu a Jižní Austrálii.[3][4]
Sturtovo zdraví se během expedičních cest znatelně zhoršovalo, což nakonec vedlo k návratu do Anglie v roce 1832. Během tohoto období publikoval knihu „Two Expeditions into the Interior of Southern Australia“,[5] která si získala značnou pozornost u čtenářů a představila jim neznámé části Austrálie. V roce 1834 se Sturt oženil s Charlotte Greene a odešel z armády primárně ze zdravotních důvodů. Vzdal se svého důchodu výměnou za grant 5 000 akrů půdy v Novém Jižním Walesu a vrátil se do Austrálie. Sturt se zde pokusil farmařit, ale čelil finančním problémům, což ho přimělo v roce 1838 prodat své nemovitosti v Novém Jižním Walesu a přestěhovat se i s rodinou do Adelaide.
V roce 1839 byl Sturt jmenován generálním inspektorem Jižní Austrálie, i když jeho funkční období bylo krátké kvůli politickým zvratům a zdravotním problémům, které jej sužovaly. Představa vnitrozemské moře ho však stále pronásledovala. Nedal se odradit a pokračoval v průzkumu, poháněn svou vírou v ono bájné vnitrozemské moře. V červnu 1844 mu bylo uděleno povolení vést expedici k hledání severojižního povodí, o kterém se předpokládalo, že existovatuje mezi Jižní Austrálií a Novým Jižním Walesem. [6] Již v srpnu 1844 Sturt opustil Adelaide s 15 muži (včetně Johna McDoualla Stuarta), šesti vozy, lodí a 200 ovcemi a odcestoval do drsné Jižní Austrálie. V létě celá oblast vyschla a skupina uvízla v nehostinné zemi mezi pohořím Barrier a Grey. Sturtův zástupce James Poole zemřel na kurděje. Nakonec se Sturt musel vrátit do Adelaide kvůli kurdějím a selhávajícímu zraku. Tato cesta, i když neodhalila bájné vnitrozemské moře, byla rozhodně přínosem a rozšířila cennými informacemi znalosti o vnitrozemí Austrálie.[7]
Sturtovy poslední roky byly poznamenány zhoršujícím se zdravotním stavem a finanční nestabilitou. V roce 1853 se vrátil do Anglie. Charles Sturt zemřel 16. června 1869, jen krátce předtím, než byl povýšen šlechtického stavu. Jeho vdově Charlotte bylo dovoleno užívat titul Lady Sturt.[3]
Přínosy Charlese Sturta pro australský průzkum jsou i dnes velmi ceněné. Jeho expedice umožnily osídlení rozsáhlých oblastí a významně rozšířily porozumění australskému vnitrozemskému říčnímu systému.[8][7] Na svou dobu je neobvyklé, že Sturt sympatizoval s domorodci, se kterými se setkal na všech svých výpravách a uvědomoval si, že konečným důsledkem jeho cest budou velké změny v jejich způsobu života, což byl postoj, který sdílel se svým velkým přítelem a spolucestovatelem Edwardem Eyrem. Během jeho cest nikdy žádný domorodec nezemřel.[3][7]