Chbany
| Chbany | |
|---|---|
 Náves | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Kadaň |
| Obec s rozšířenou působností | Kadaň (správní obvod) |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°19′58″ s. š., 13°25′50″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 632 (2024)[1] |
| Rozloha | 27,88 km²[2] |
| Nadmořská výška | 283 m n. m. |
| PSČ | 431 57, 438 01 |
| Počet domů | 161 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 9 |
| Počet k. ú. | 7 |
| Počet ZSJ | 9 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Chbany 19 431 57 Chbany obec@chbany.cz |
| Starosta | Jiří Hoření |
| Oficiální web: chbany | |
 | |
  Chbany | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 563081 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chbany (německy Quon, Kwon) jsou obec, která se nachází v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Žije zde 632[1] obyvatel.
Název
[editovat | editovat zdroj]Název vesnice je odvozen od jména města Chebu (ve staročeštině Chba) ve významu ves lidí z Chebu (ves Chbanů). V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: in willa Chbanech (1454), Chbany (1541), Cuan (1623), Kwon (1787) a Quon (1846).[4] Pojmenování pravděpodobně souvisí s valdsaským klášterem, kterému ve třináctém století patřila v okolí Chban řada vesnic.[5]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Vesnice je poprvé zmíněna v přídomku žateckého konšela Hermanna de Chban v roce 1422, ale podle německé vlastivědné literatury z počátku dvacátého století jsou Chbany mnohem starší a patří mezi nejstarší vesnice na Žatecku.[5] Roku 1514 se majiteli Chban stali Fictumové, kteří je v roce 1581 nebo 1583 připojili ke svému statku v Morech. Posledním příslušníkem rodu, kterému Chbany patřily, se stal Bohuslav Felix z Fictumu. V letech 1618–1620 se zúčastnil stavovského povstání, za což byl odsouzen ke ztrátě majetku. Zkonfiskované statky roku 1623 koupil Jaroslav Bořita z Martinic.[6]
Podle berní ruly z roku 1654 Chbany stále patřily k morskému statku v majetku hraběnky Sylvie Kateřiny Černínové z Millesima. Ve vsi, jejíž domy byly ve špatném stavu, žilo sedm sedláků a jedna rodina bez pozemků. Sedlákům patřilo 21 potahů a chovali dohromady tři krávy, třináct jalovic, 28 ovcí, 25 prasat a patnáct koz. Na polích pěstovali pšenici a žito.[7]
Když Sylvie Kateřina Černínová v roce 1664 zemřela, zdědil statek Mory včetně Chban její manžel markrabě Leopold Wilhelm z Baden-Badenu. Jeho rodině poté patřil až do roku 1783, kdy jej Alžběta Augusta z Baden-Badenu prodala Schwarzenbergům, kteří jej připojili k postoloprtskému panství. Krátce poté, podle Schallerovy Topographie des Königreiches Böhmen z roku 1787 ve vsi žilo jedenáct rodin.[7]
Hlavním zdrojem obživy obyvatel Chban bývalo zemědělství. Pěstovaly se především obilniny a také chmel. Většinu obyvatel tvořili Němci, kteří se museli po druhé světové válce vystěhovat. Přestože se do vesnice přistěhovali čeští rolníci a volyňští Češi, nepodařilo se dosáhnout ani poloviny předválečného počtu obyvatel. Nově přistěhovalí zemědělci založili v červnu 1948 jednotné zemědělské družstvo, které se o tři roky později spojilo s družstvy v Roztylech a Přeskakách. Družstvo ukončilo svou činnost v roce 1960 a na jeho pozemcích začal hospodařit státní statek Poláky.[8]
Významnou změnu do podoby vesnice přinesla výstavba nechranické přehrady zahájená roku 1961. Její voda zaplavila vesnice Běšice, Čermníky, Dolany, Drahonice, Chotěnice a Lomazice, jejichž někteří obyvatelé se přestěhovali do Chban. Byla pro ně postavena řada bytových domů, škola, pošta, prodejna, zdravotní středisko a budova místního národního výboru. Zároveň bylo nutné napojit vesnici na vodovod, protože místní studny na zásobování vodou nestačily. Vodovodem se přivádí voda od Holedeče do vodojemu u Čeradic, ze kterého je rozváděna do Chban, Vikletic a Žaboklik. Větší počet obyvatel umožnil vznik Svazu požární ochrany a v roce 1961 také založení tělovýchovné jednoty Jezeran, která o rok později vybudovala hřiště. Obě organizace zanikly po roce 1990.[8]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 76 obyvatel (z toho 42 mužů), z nichž bylo sedm Čechoslováků a 69 Němců. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 68 obyvatel: sedm Čechoslováků a 61 Němců. I tehdy byli všichni římskými katolíky.[10]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 77 | 76 | 96 | 81 | 71 | 76 | 68 | 27 | 34 | 200 | 240 | 285 | 355 | 302 | 280 |
| Domy | 13 | 13 | 16 | 17 | 18 | 15 | 17 | 13 | 27 | 18 | 18 | 26 | 33 | 35 | 35 |
| Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Přeskaky a Roztyly. | |||||||||||||||
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]
Po zrušení poddanství se Chbany v roce 1850 staly samostatnou obcí, ve které žilo 64 obyvatel.[7] Až do roku 1960 bývaly součástí okresu Žatec, ale při reformě územní správy byly v roce 1961 převedeny do okresu Chomutov.[14]
Podle sčítání lidu k obci roku 1950 patřila osada Přeskaky. Od 1. července 1961 byly připojeny jako části obce Roztyly, Soběsuky, Vadkovice a Vikletice.[15] K dalšímu rozšíření došlo 1. ledna 1981 (nebo 1986[15]), kdy byly ke Chbanům převedeny Poláky, Malé Krhovice a Hořenice.[14] Správní území obce se také rozšířilo o katastrální území zatopených vesnic Dolany, Drahonice a Lomazice, které původně patřily k Polákům.[8]
V roce 2000 se obec stala členem Mikroregionu Nechranicko zaměřeného na rozvoj rekreační oblasti v okolí Nechranic s centrem ve Vikleticích.[16]
Obecní symboly
[editovat | editovat zdroj]Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 26. května 2011.[17]
Školství
[editovat | editovat zdroj]Po většinu doby ve Chbanech nebyla žádná škola, děti navštěvovaly školu v Soběsukách a české děti chodily od roku 1921 do Vikletic.[7] Po druhé světové válce sice byla škola otevřena nejprve v Soběsukách, ale v roce 1946 se vyučovalo ve Vikleticích a soběsucká škola začala fungovat až od 1. září 1947. Škola ve Chbanech byla postavena až v roce 1966, když se zvýšil počet obyvatel vesnice.[8] V školním roce 2019/2020 měla škola čtyři ročníky (1.–4. ročník) rozdělené do dvou tříd. Zároveň při ní fungovala mateřská škola.[18]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]
U silnice do Soběsuk se nachází památkově chráněná barokní výklenková kaple Panny Marie z roku 1714 s plochými pilastry a kamennou Madonou. Na břehu rybníka na návsi stojí mariánský sloup z roku 1715 s reliéfem svatého Františka na podstavci.[19] Na jižní straně návsi také stojí druhá kaple se stanovou střechou a dřevěnou zvoničkou.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Chbany, s. 7–8.
- ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Chbany. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 68 s. ISBN 80-239-4163-1. Kapitola Chbany, s. 4. Dále jen Binterová (2001).
- ↑ Binterová (2001), s. 5.
- ↑ a b c d Binterová (2001), s. 6.
- ↑ a b c d Binterová (2001), s. 7.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 231.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 402.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Příprava vydání Jiřina Růžková, Josef Škrabal. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 376, 377. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Příprava vydání Josef Škrabal. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 289. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Kadaň [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-11-18]. Dostupné online.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 183, 165, 315, 440. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
- ↑ a b Vývoj územní správy na Chomutovsku v letech 1945–1985. Památky, příroda, život. 1986, roč. 18, čís. 3, s. 80, 83.
- ↑ Binterová (2001), s. 10.
- ↑ Udělené symboly – Chbany [online]. 2011-05-26 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
- ↑ Základní škola a Mateřská škola Chbany [online]. Základní škola a Mateřská škola Chbany [cit. 2019-07-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-19.
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Chbany, s. 487.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BINTEROVÁ, Zdena. Chbany. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 68 s. ISBN 80-239-4163-1. Kapitola Chbany, s. 4–11.
- Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Chbany, s. 69–71.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chbany na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Chbany v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
