Chlorid železnatý

Chlorid železnatý
	Kuličkový model krystalu chloridu železnatého
Obecné
Systematický název	chlorid železnatý
Latinský název	Ferrosi chloridum; Ferrum chloratum oxydulatum
Anglický název	Iron(II) chloride
Německý název	Eisen(II)-chlorid
Sumární vzorec	FeCl2
Vzhled	žlutozelený prášek nebo krystaly; zelený prášek nebo krystaly (hydráty)
Identifikace
Registrační číslo CAS	7758-94-3; 16399-77-2 (dihydrát); 13478-10-9 (tetrahydrát)
PubChem	24458
Číslo RTECS	NO5400000
Vlastnosti
Molární hmotnost	126,753 g/mol; 162,784 g/mol (dihydrát); 198,814 g/mol (tetrahydrát); 234,845 g/mol (hexahydrát)
Teplota tání	677 °C; 120 °C (dihydrát); 105 °C (tetrahydrát)
Teplota varu	1 021 °C
Teplota dehydratace	90 °C (- 2 H2O, tetrahydrát)
Hustota	3,162 g/cm3; 2,358 g/cm3 (dihydrát) ; 1,96 g/cm3 (tetrahydrát)
Index lomu	nDa= 1,567 ; nDc= 1,564
Rozpustnost ve vodě	49,7 g/100 g (0 °C); 62,33 g/100 g (10 °C); 64,39 g/100 g (20 °C); 73,0 g/100 g (50 °C); 105,7 g/100 g (100 °C); dihydrát; 155,56 g/100 g (77 °C); 160,19 g/100 g (90 °C); 166,47 g/100 g (100 °C); tetrahydrát; 145,9 g/100 g (13 °C); 151,94 g/100 g (20 °C); 197,48 g/100 g (50 °C); 222,74 g/100 g (60 °C); 255,92 g/100 g (70 °C); 416,3 g/100 g (100 °C); hexahydrát; 160,04 g/100 g (0 °C); 209,85 g/100 g (10 °C); 226,87 g/100 g (12 °C)
Rozpustnost v polárních; rozpouštědlech	methanol; ethanol ; aceton; diethylether (ne)
Měrná magnetická susceptibilita	1,27×10−6 cm3g−1 (16 °C); 755×10−6 cm3g−1 (20 °C)
Struktura
Krystalová struktura	šesterečná (α); klencová (β); jednoklonná (dihydrát); jednoklonná (tetrahydrát)
Koordinační geometrie	osmistěnná
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−341,9 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	339 J/g
Entalpie varu ΔHv	990 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	−628 J/g
Standardní molární entropie S°	118,0 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−302,4 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,604 8 JK−1g−1
Bezpečnost
	; GHS07; Varování
R-věty	R22 R36/38
NFPA 704	0 3 0
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid železnatý (chemický vzorec Fe Cl₂) je chemická sloučenina železa a chloru. V bezvodém stavu se jedná o pevnou našedlou látku. Z vodných roztoků krystalizuje jako tetrahydrát v podobě zeleně zbarvených krystalů. Existuje i dihydrát, avšak tetrahydrát je nejčastější v laboratoři užívanou formou chloridu železnatého.

Příprava

Laboratorně ho lze připravit reakcí železa s kyselinou chlorovodíkovou v inertní atmosféře. Je možné jej také připravit redukcí zahřátého chloridu železitého vodíkem. Alternativní metodou přípravy FeCl₂ je redukce chloridu železitého chlorbenzenem:

2 FeCl₃ + C₆H₅Cl → 2 FeCl₂ + C₆H₄Cl₂ + HCl

Průmyslově se získává zpracováním odpadů, jež vznikají při výrobě oceli působením chlorovodíku.

Reaktivita

Chlorid železnatý je poměrně reaktivní, čemuž nasvědčuje i fakt, že se poměrně snadno oxiduje již stáním na vzduchu na červenohnědý chlorid železitý. Je schopný reagovat s velkým počtem ligandů za tvorby komplexních sloučenin. Reaguje s chloridy alkalických kovů za vzniku tetrachlorželeznatanů: M₂[FeCl₄].FeCl₂

Využití

Přestože je chlorid železnatý relativně dostupnou sloučeninou, je jeho využití poměrně omezené. Způsobeno je to hlavně jeho nestálostí na vzduchu. Z toho důvodu se častěji využívá síran železnatý, který je na vzduchu stabilnější. Nejčastěji se chlorid železnatý využívá v laboratoři při přípravě komplexních sloučenin železa. Dále je využíván v organické syntéze jako redukční činidlo. Průmyslově se jej využívá při čištění odpadních vod, kde se využívá zejména při odstraňování toxických chromanů.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iron(II) chloride na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b Ferrous chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
J. Kameníček, Z. Šindelář, R. Pastorek, F. Kašpárek: Anorganická Chemie, Nakladatelství UPOL, 2006
F. A. Cotton, G. Wilkinson: Anorganická chemie, Academia Praha, 1973

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid železnatý na Wikimedia Commons

[pubchem_cid_24458-1] Ferrous chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

Chloridy s prvkem v oxidačním čísle II.

Chlorid americnatý (Am Cl₂) • Chlorid barnatý (Ba Cl₂) • Chlorid berylnatý (Be Cl₂) • Chlorid vápenatý (Ca Cl₂) • Chlorid kademnatý (Cd Cl₂) • Chlorid kalifornatý (Cf Cl₂) • Chlorid kobaltnatý (Co Cl₂) • Chlorid chromnatý (Cr Cl₂) • Chlorid měďnatý (Cu Cl₂) • Chlorid dysprosnatý (Dy Cl₂) • Chlorid einsteinatý (Es Cl₂) • Chlorid europnatý (Eu Cl₂) • Chlorid železnatý (Fe Cl₂) • Chlorid fermnatý (Fm Cl₂) • Chlorid gallnatý (Ga Cl₂) • Chlorid germanatý (Ge Cl₂) • Chlorid rtuťnatý (Hg Cl₂) • Chlorid indnatý (In Cl₂) • Chlorid iridnatý (Ir Cl₂) • Chlorid mendelevnatý (Md Cl₂) • Chlorid hořečnatý (Mg Cl₂) • Chlorid manganatý (Mn Cl₂) • Chlorid molybdenatý (Mo₆Cl₁₂) • Chlorid neodymnatý (Nd Cl₂) • Chlorid nikelnatý (Ni Cl₂) • Chlorid nobelnatý (No Cl₂) • Chlorid osminatý (Os Cl₂) • Chlorid olovnatý (Pb Cl₂) • Chlorid palladnatý (Pd Cl₂) • Chlorid polonatý (Po Cl₂) • Chlorid platnatý (Pt Cl₂) • Chlorid radnatý (Ra Cl₂) • Chlorid ruthenatý (Ru Cl₂) • Chlorid sirnatý (S Cl₂) • Chlorid selenatý (Se Cl₂) • Chlorid samarnatý (Sm Cl₂) • Chlorid cínatý (Sn Cl₂) • Chlorid strontnatý (Sr Cl₂) • Chlorid tellurnatý (Te Cl₂) • Chlorid thornatý (Th Cl₂) • Chlorid titanatý (Ti Cl₂) • Chlorid thulnatý (Tm Cl₂) • Chlorid vanadnatý (V Cl₂) • Chlorid wolframnatý (W Cl₂) • Chlorid xenonatý (Xe Cl₂) • Chlorid ytterbnatý (Yb Cl₂) • Chlorid zinečnatý (Zn Cl₂)

viz též Dibortetrachlorid (B₂Cl₄) • Dichlorkarben (C Cl₂) • Tetrachlorethylen (C₂Cl₄) • Tetrachlordifosfan (P₂Cl₄)