Chvarena, novopersky farr, je avestánský výraz pro slávu, nádheru či lesk spojenou se sluncem a ohněm. Sekundárně také označuje dobrou štěstěnu nebo blahobyt ale také moc právoplatného vládce Íránu, jejíž ztráta ztráta provází jeho pád.[1]
Poté, co mytický král Jima ztratil kvůli své pýše boží milost jeho chvarena se od něj po třech částech oddělila a byla rozebrána Mithrou, Thraétaonou Keresáspou. Chvareně je věnován v Avestě Zamjád jašt, v kterém se vypráví o sporu o její vlastnictví mezi Spenta Mainjuem a Angra Mainjuem během kterého se chvarena odebrala k mytickému jezeru Vourukaša. Tam se jí zmocnil Apam Napát a uložil ji do vody. Poté vyhlásil Ahura Mazda její výlov a slíbil že úspěšnému nalézci přinese chvarena zdar v kněžské, pastevecké a vojenské sféře. O její získání se pokusil Túránec Franrasjan, který se pro ni třikrát potopil ale ta mu vždy unikla, protože nebyl Árjou. Při pohybu chvareny se jezero rozvodnilo a vznikly tak různé řeky, včetně Haétumant, která stále obsahuje tento posvátný symbol.[2]
Slovo chvarena je avestánské a Jaan Puhvel jej vykládá jako „sluneční látka“ z pra-avestánského hvar „slunce“, příbuzného s védským svar a latinským sōl téhož významu. Lze se též setkat se zápisy xᵛarənah, khvarenah či khwarena. Z téhož období je doloženo také médské a staroperské farnah. Ve střední perštině se objevuje v podobě xwarra. Ve východoíránských jazycích se objevuje jako sogdijské farn, baktrijské far(r)o, chotánské phārra, v osetštině jako farnä and farn „mír, štěstí, hojnost“. V novoperštině se objevuje jako farr či farrah.[2][1]