Chylomikron

Chylomikron - struktura lipoproteinové částice
Strukturní schéma chylomikronu. ApoA, ApoB, ApoC a ApoE značí apolipoproteiny; zelené částice značí hydrofilní části fosfolipidů a z nich vybíhající žluté řetězce značí jejich hydrofobní částí; T značí triacylglycerol a C značí ester cholesterolu.

Chylomikron je lipoproteinová částice o průměru 0,1–1 mikrometru (respektive až 107 kDa) a o velmi nízké hustotě (méně než cca 0,95–1 g/ml).[1][2] Z lipoproteinových částic (chylomikrony, VLDL, IDL, LDL, HDL) je největší, ale dosahuje nejmenšího zastoupení proteinové složky.[2]

Složení

[editovat | editovat zdroj]

Složení chylomikronů je definováno takto:[3][1]

Složky Zastoupení (%) Konkrétní zástupci
Lipidy 98–99 % Triacylglyceroly (84 %), Cholesterol (7 %), Fosfolipidy (7 %)
Proteiny 1–2 % Apolipoproteiny 2 % (z toho ApoC 66 %, ApoB 22,5 %, ApoA 11,6 %)

Cirkulace

[editovat | editovat zdroj]

Lipidy vstřebávané z potravy vstupují do buněk střevního epitelu, kde z nich vznikají drobné kapičky známé jako chylomikrony. Následně vstupují do lymfatické soustavy. Na povrch se nabalí malé množství apolipoproteinů, které chylomikron pomáhají ve vodním prostředí stabilizovat a zabraňují tomu, aby se lepily na stěny lymfatických cév. Vyjma triglyceridů (jednoduchých tuků) se formou chylomikronů do lymfatické soustavy dostává i většina vstřebávaných fosfolipidů i cholesterolu. Chylomikrony se následně s lymfou vlévají do krve, a tak může po tučném jídle dosahovat koncentrace chylomikronů až 1–2 % krevní plazmy (ta se navíc díky tomu barví do žluta). Po asi hodině však hladina chylomikronů opět velmi rychle klesá s tím, jak se tuky ukládají do tukové tkáně a do jater (aktivitou epiteliální lipoprotein lipázy). [3]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1. 
  2. ↑ a b MURRAY, Robert K., Daryl K. Granner, Peter A. Mayes, Victor W. Rodwell. Harper's Illustrated Biochemistry. 26. vyd. [s.l.]: Lange Medical Books/McGraw-Hill; Medical Publishing Division, 2003. ISBN 0-07-138901-6. 
  3. ↑ a b GUYTON, Arthur C; HALL, John E. Textbook of Medical Physiology. 11. vyd. [s.l.]: Elsevier, 2006. (11). ISBN 978-0-7216-0240-0. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]