Cinabarit (rumělka) | |
---|---|
Obecné | |
Kategorie | Minerál |
Chemický vzorec | HgS |
Identifikace | |
Barva | červená, hnědočervená |
Vzhled krystalu | romboedry, trapezoedry |
Soustava | klencová |
Tvrdost | 2 – 2,5 |
Lesk | diamantový, matný |
Štěpnost | dokonalá |
Index lomu | nω = 2,905 nε = 3,256 |
Vryp | červený |
Hustota | 8,1 g ⋅ cm−3 |
Rozpustnost | nerozpustný v HNO3 a H2SO4 |
Cinabarit (rumělka) (Theofrastos, 315 př. n. l.), chemický vzorec HgS (sulfid rtuťnatý), je klencový minerál. Název je historický, pravděpodobně pochází z Indie. Jiný pramen uvádí perský původ, zinjifrah – ztracený. Starší český název je rumělka, podle barvy minerálu.
Hydrotermální, vysrážením v nízkoteplotní fázi, vzniká v různých asociacích (ryzí rtuť, markazit, opál, antimon) za teplot kolem 100 °C. Zřídka druhotný minerál.
Krystaly tabulkovité, romboedrické, trapezoedrické, dvojčatné srůsty. Dále zrnité, masivní, zemité agregáty, pseudomorfózy.
realgar, proustit, kuprit, rutil, hematit aj.
Většina rtuti vytěžené lidmi od starověku pochází z velikého ložiska cinabaritu v Almadénu ve Španělsku, kde se nachází v kvarcitech. Dalším historicky důležitým evropským ložiskem cinabaritu byla Idrija ve Slovinsku, kde je velmi jemnozrnný cinabarit rozptýlen v břidlicích. Současná těžba je dnes orientována na veliká ložiska v USA za použití moderních těžařských přístrojů.
Jedná se o hlavní rudu rtuti. Rtuť se získává pražením cinabaritu, kdy dojde k evaporaci vázané síry. Následně proběhne destilace usazeného zbytku, ze kterého se získá čistá rtuť. Cinabarit nemusí však vždy sloužit pouze jako surovina rtuti. Ve středověku z něj byl vyráběn velmi ceněný červený práškový pigment, který se hojně používal jako barvivo. Lze najít i velice pěkné a vzácné sběratelsky atraktivní kusy.
Hojný minerál.