Clausula rebus sic stantibus
Clausula rebus sic stantibus (lat., v překladu „za předpokladu, že věci zůstanou, jak jsou“)[1] je právní doktrína užívaná zejména v rámci veřejného mezinárodního práva umožňující zneplatnění smluv v důsledku zásadní změny okolností. Jde v podstatě o únikovou klauzuli, která činí výjimku z obecného pravidla pacta sunt servanda („smlouvy se mají dodržovat“).
Doktrína je především součástí zvykového mezinárodního práva, ale je využívána např. i ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu z roku 1969 pod článkem 62 (Podstatná změna poměrů), ačkoli zde doktrína není zmíněna svým jménem.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HAVLÍČEK, Ondřej. 93011. Změna okolností podle NOZ [online]. EPRAVO.CZ, 2013-12-19 [cit. 2015-08-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Dílo Vídeňská úmluva o smluvním právu#Článek 62 ve Wikizdrojích- Encyklopedické heslo C. rebus sic stantibus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
