Cykloráma je druh panoramatické malby na vnitřní stěně válce, která v divákovi budí iluzi reálného fyzického prostoru neboli 3D efektu. Očekávaný výsledek tohoto panoramatického pohledu je divákův pocit, že stojí uprostřed historické události nebo na nějakém slavném místě. Důležité však je, aby se divák zastavil uprostřed díla, jen tak získá dokonalou iluzi obrazu. Tento druh umění může být do jisté míry považován z optického hlediska za předchůdce kina IMAX. Cykloráma se nevztahuje pouze k malbě, tento termín se může vztahovat i k budovám, filmu, fotografii, divadlu nebo koncertu.
Termín panoráma vytvořil Ir Robert Barker, který chtěl najít cestu, jak zachytit panoramatický pohled z Calton Hill – vyvýšeniny v centru skotského Edinburghu, která je často vyobrazována na fotografiích a malbách města. Robert Baker v Edinburghu roce 1787 otevřel svoji první budovu s cyklorámou.
Cykloráma byla na konci 19. století tak populární, že se stala doslova hlavní zábavou, podobně jako moderní film. Zatímco diváci postávali uprostřed malby, často obklopeni hudbou, vypravěči jim líčili události z obrazů. Někdy, aby se zdůraznil realističtější vzhled cyklorámy, je použitá v popředí obrazu dioráma (trojrozměrné zobrazení v plné velikosti nebo zmenšený model, ukazující převážně historické události nebo městské a přírodní scenérie).
Například znázornění pozemní a námořní bitvy u Vicksburgu (v roce 1863) bylo kompletně dokončeno a poprvé vystaveno v Paříži. Tuto práci Luciena-Pierra Sergenta a Josepha Bertranda mohli diváci obdivovat také v New Yorku, Chicagu, San Francisku nebo Tokiu. Dalším dílem, kde se objevuje cykloráma, je obrovská kruhová olejomalba Bitva u Gettysburgu francouzského malíře Paula Philippoteauxe, obraz je dodnes vystavován v muzeu v Gettysburgu. Téměř v každém větším městě USA a Evropy, i v Praze, byly postaveny kruhové nebo šestiúhlé budovy, které poskytovaly divákům prostor k prohlížení cyklorám. Byly vytvořeny stovky děl s cyklorámou, ale zachovalo se jich pouze okolo třiceti. Nicméně rozšíření tohoto konceptu vedlo k vynalezení Cinéoramy, filmového experimentu navrženého Raoulem Grimoinsem-Sansonem, který simuloval let v horkovzdušném balónu nad Paříží.
Zajímavostí je cykloráma v divadle, jde o tzv. panoramatickou nekonečnou oponu, závěs či stěnu, která je umístěna v zadní části jeviště. Tento druh cyklorámy byl populární v 19. století v Německu, stále se ale běžně užívá v divadlech po celém světě. Cílem cyklorámy je často vytvoření iluze oblohy, různých obrazců nebo navození větší hloubky v divadle. Podobný efekt byl používán v začátcích filmových triků, při jízdě v dopravním prostředku, i v animovaných filmech před digitální animací.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyclorama na anglické Wikipedii.