Cypřišek tupolistý

Jak číst taxoboxCypřišek tupolistý
alternativní popis obrázku chybí
Cypřišek tupolistý (Chamaecyparis obtusa)
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenínahosemenné (Pinophyta)
Třídajehličnany (Pinopsida)
Řádborovicotvaré (Pinales)
Čeleďcypřišovité (Cupressaceae)
Rodcypřišek (Chamaecyparis)
Binomické jméno
Chamaecyparis obtusa
Siebold et Zucc. ex Endl., 1847
Variety
  • Chamaecyparis obtusa var. 'obtusa'
  • Chamaecyparis obtusa var. 'formosana'
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nezralé plody - šišky
Odrůda 'Nana Gracilis'
Bonsaj

Cypřišek tupolistý (Chamaecyparis obtusa) je stálezelený, jednodomý, jehličnatý, chladu odolný strom pocházející z východní Asie. Pro svůj vzhled, poměrně pomalý růst i nenáročnost na prostředí je ve své domovině a nově i v Evropě a Severní Americe hojně pěstován. V zemích svého původů bylo již v prvém tisíciletí n. l. dřevo z těchto stromů používáno pro svou kvalitu na stavbu šintoistických či buddhistických svatyní i šlechtických domů a z jeho zakrslých odrůd byly pěstované mnohasetleté bonsaje. Do Evropy byl tento druh jako okrasná dřevina zaveden až po roce 1860.[2][3][4]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Dřevina pochází z východoasijských ostrovů, z japonských Honšú, Kjúšú, Šikoku a z nedalekého ostrova Tchaj-wanu, odkud byl cypřišek tupolistý brzy rozšířen na pevninskou Čínu. V současnosti je jako součást okrasných zahrad a parků pěstován v Evropě i Severní Americe.[5][6]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Nejlépe roste na chladnějších stanovištích, ne však v mrazových kotlinách. Spíš trpí v létě horkem a suchým vzduchem, než zimním chladem. Preferuje slunné místo, dobře se mu daří v lehkém polostínu na stanovišti s vyšší vzdušnou vlhkostí. Na kvalitu půdy není příliš náročný, vyhovuje mu průběžně vlhká, ale nezamokřená, mírně kyselá, hlinitě písčitá a humózní, neporoste však na silně zásadité. Spolehlivě snáší středoevropské zimy, v předjaří však mohou pestrolistým jedincům omrzat nejmladší větvičky, které však brzy regenerují.

Opylení těchto dřevin zajišťuje vítr přenosem pylu ze samčích šištic na samičí, k čemuž obvykle dochází v dubnu. Semena dozrávají, vypadávají ze šišek a jsou odvívána větrem v říjnu či listopadu. Jedná se o pomalu rostoucí druh tolerující znečištěné ovzduší.[2][3][7][8][9]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Stromy dorůstají v místech původu téměř do výše 40 m, mají až 3 m tlustý, dlouhý kmen s úzce kuželovitou korunou tvořenou vodorovnými a na koncích slabě převisajícími větvemi. Kůra je červenohnědá, hladká a odlupuje se v tenkých proužcích. Větvičky jsou zpravidla vodorovně postavené a rozložené v jedné rovině. Nejslabší větévky jsou nápadně zploštělé a na průřezu zaoblené. Postranní šupinovité, tupé jehlice rostou v křižmostojných párech střechovitě uspořádaných, jsou přitisknuté k větvičce a jsou dvakrát až třikrát delší než jehlice středové, které nemají žlázky a navzájem se nedotýkají. Na lícní straně jsou jehlice leskle zelené, na rubové mají výraznou bílou kresbu ve tvaru písmene "Y".

Cypřišek tupolistý je jednodomou dřevinou, každý jedinec má samčí i samičí šištice. Samčí šištice jsou elipsoidní, asi jen 3 mm velké, mají po deseti až dvanácti mikrosporofylech se žlutými mikrosporangii produkujícími pyl, po vyprášení pylu šištice opadají. Samičí šištice jsou kulovité, asi 10 mm velké a jsou tvořené osmi až deseti plodními šupinami zakončenými nevýrazným hrotem, každá z nich nese 2 až 5 vajíček. Po úspěšném přenosu pylu, v době dozrávání semen, šištice dřevnatí a dostávají barvu červenavě hnědou. Semena ve zralosti jsou hnědá, obvejčitá, zploštělá a bývají asi 3 mm velká, včetně dvou nahnědlých křídel.

Původní druh se rozmnožuje dobře klíčícími semeny, vyšlechtěné odrůdy řízkováním, vzácnější také roubováním. Používají se polovyzrálé bazální nebo osní řízky, roubovat lze i za kůru.[2][3][4][7][8][9]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Během doby se vyvinuly se dvě variety, které se od sebe liší hlavně stanovišti na kterých rostou.

  • Chamaecyparis obtusa var. 'obtusa' má koncové jehlicovité listy větviček ztlustlé a jejich vrcholy jsou tupé. Je endemická v Japonsku, kde roste na sušších stanovištích, nejčastěji na horských svazích ve smíšených lesích v nadmořské výšce od 100 do 2200 m n. m. Na ostrovech Honšú, Kjúšú i Šikoku se vyskytují již jen zbytky původních populací a je proto cypřišek tupolistý zařazen mezi téměř ohrožené druhy (NT). Ve státních lesích se již nesmí těžit, zalesňují se jím v minulosti vytvořené holiny.
  • Chamaecyparis obtusa var. 'formosana' má koncové jehlicovité listy větviček tenké a jejich vrcholy jsou ostře zakončené. Je endemická na Tchaj-wanu, kde roste ve smíšených lesích v chladném mírném pásmu v nadmořské výšce od 1800 do 3000 m. Půdy jsou tam poměrně hluboké, hlinité či písčité a dobře odvodněné, klima chladné, velmi vlhké, jsou tam časté mlhy a velmi vysoké srážky překračující 4000 mm za rok.[5][4][7]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Dřevo z cypřišku tupolistého je velmi kvalitní, má růžově hnědou barvu a citrónově voní. Má drobné zrno a je vysoce odolné vůči hnilobě. V minulosti z něho byly stavěny paláce bohatých lidí, chrámy, tradiční divadla i lázně, pro své aroma při hoření je součásti tradičního japonského kadidla k náboženským obřadům. Dřevo stromu se používalo také k rozdělání ohně prastarým třením (odtud jeho japonské pojmenování "Hinoki" - ohňový strom. V Japonsku je ze dřeva cypřišku tupolistého vystavěna pětipatrová pagoda Hórjúdži, nejstarší dochovaná dřevěná stavba světa, která má hlavní sloup ze dřeva stromu vytěženého již v roce 594 n. l. Chrám je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Druh patří v sadovnictví mezi nejrozšířenější cypřišky a byla vypěstována řada kultivarů s odlišným vzhledem i vlastnostmi. Vzrůstnější stromy vyniknou jako solitéry, nižší jedinci se hodí jako podrost k borovicím nebo do jehličnanových kompozic a skalek. Původní, asijské odrůdy se v Evropě již téměř nepěstují.

V českých zahradnictvích se objevují nejčastěji tyto odrůdy:

'Coraliformis' – ploše kulovitá, provázkovitě převisající odrůda, 2-3 m
'Crippsii' – zlatožluté zbarvení jehlic, široce kuželovitý vzrůst, 5-7 m
'Filicoides' – větvičky připomínají listy kapradin, 3-5 m
'Gracilis' – široce kuželovitý a zakrsle rostoucí typ s jemně převisavým habitem, 3 m
'Kosteri' – široce kuželovitý a zakrslý, lehce zprohýbané větvičky, 2 m
'Lycopodioides' – ploše kulovitý, řídce větvený, větvičky připomínají plavuň, 2-3 m
'Nana' – zakrslý, kompaktní plochý keřík, 0,5 m
'Nana Gracilis' – kornoutkovitě zprohýbané větvičky, široce kuželovitý, 3 m
'Nana Gracilis Aurea' – roste jako výše, jen pomaleji a má nazlátlé jehlice
'Spiralis' – zakrslý typ, řídce větvený, větvičky se spirálovitě stáčí, 2 m.[2][3][5][7][10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. ↑ a b c d BULÍŘ, Pavel. Chamaecyparis obtusa http://taxonweb.cz/t/453 [online]. Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice, rev. 2000 [cit. 2019-10-28]. 
  3. ↑ a b c d Dendrologie.cz: Chamaecyparis obtusa [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 07.06.2007 [cit. 2019-10-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c FU, Liguo; YU, Yongfu; ADAMS, Robert P. et al. Flora of China: Chamaecyparis obtusa [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c FARJON, Aljos. IUCN Red List of Threatened Species: Chamaecyparis obtusa [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013 [cit. 2019-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ FARJON, Aljos. Catalogue of Life: Chamaecyparis obtusa [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 31.01.2014 [cit. 2019-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database: Chamaecyparis obtusa [online]. Christopher J. Earle, The Gymnosperm Database, rev. 03.08.2019 [cit. 2019-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b GILMAN, Edward F.; WATSON, Dennis G. Environmental Horticulture: Chamaecyparis obtusa [online]. University of Florida, Tallahassee, FL, USA, rev. 11.1993 [cit. 2019-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b Plant Finder: Chamaecyparis obtusa [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2019-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ World Heritage Pagoda: 100 years older than supposed? [online]. Japan Information Network, Ministry of Foreign Affairs, Tokyo, JP, rev. 29.03.2001 [cit. 2019-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]