Daniel Romanovič Haličský
| Daniel Haličský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1201 Halyč |
| Úmrtí | 1264 (ve věku 62–63 let) Chełm |
| Místo pohřbení | Basilica of the Birth of the Virgin Mary |
| Povolání | panovník |
| Titul | volyňský kníže, haličský kníže, ruský král (rex Russiae) |
| Choť | 1. Anna Mstislavna, dcera Mstislava Mstislaviče Udatného 2. neteř litevského knížete Mindaugase |
| Děti | Iraklij Daniilovič
Lev Daniilovič Švarn Daniilovič Roman Daniiiovič Švarn Daniilovič Perejaslava Daniilovna Anastasija Daniilovna Sofja Daniilovna |
| Rodiče | Roman Veliký a Anna Eufrosina |
| Příbuzní | Vasilko Romanovič (bratr) |
| Funkce | kyjevský kníže Kingdom of Rus' |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Daniil Romanovič Haličský (ukrajinsky Данило Романович (Галицький), Danylo Romanovyč Halyckyj; 1201, Halyč – 1264, Chełm/Cholm), zvaný též prostě král Daniel (король Данило, korol Danylo), byl haličským, volyňským a dočasně i velikým kyjevským knížetem a roku 1253 byl korunován jako jediný z rurikovských vládců ruským králem (rex Russiae, 1253–1264), což představuje významný fenomén pro současnou ukrajinskou národní identitu.
V době, kdy zanikl původní ruský stát, v moderní historiografii nazývaný Kyjevská Rus, se projevil jako jeden z nejvýznamnějších rurikovských panovníků. Od útlého věku musel bojovat o zděděné země, Halič a Volyň, ze kterých se mu nakonec podařilo vytvořit jednotný celek. Později se potýkal s mongolskou invazí, v důsledku spolupráce s papežskou kurií získal královský titul, a po vymření Babenberků po mužské linii roku 1246 se dokonce pokusil prosadit ve spolupráci s uherským králem Bélou IV. ve střední Evropě, což se mu však nepodařilo.[1]
Ve Lvově, za jehož zakladatele je považován, po něm bylo pojmenováno mezinárodní letiště, byť do Lvova (z Cholmu, jenž Daniil rovněž založil) přenesl sídlo království až Danielův syn a nástupce Lev Daniilovič, po němž byl Lvov také pojmenován.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PICKOVÁ, Dana. Velké ruské dějiny, I. Od Rusi k moskevskému carství. 1. vyd. Praha: Epocha, 2023. 792 s. ISBN 978-80-278-0060-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Daniel Haličský na Wikimedia Commons - PICKOVÁ, Dana, Velké ruské dějiny, I. Od Rusi k moskevskému carství, Praha: Epocha, 2023.
- KOMENDOVÁ, Jitka, haličsko-volyňský letopis, Praha: Argo, 2010.
- ADAMOVIČ, Viktor. Daniel Romanovič – ruský Šalamún [online]. historyweb [cit. 2018-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-26. (slovensky)
