David Benatar | |
---|---|
Narození | 1966 (57–58 let) Jihoafrická republika |
Alma mater | Univerzita v Kapském Městě |
Povolání | pedagog, vysokoškolský učitel a filozof |
Zaměstnavatel | Univerzita v Kapském Městě |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
David Benatar (* 1966) je profesor filosofie a vedoucí katedry filosofie na University of Cape Town v Kapském Městě v Jihoafrické republice.[1] Je autorem mnoha pojednání o lékařské etice, které se týkají zejména tělesných trestů a zneužívání dětí.
Je známý obhajobou antinatalismu ve své knize Better Never to Have Been: The Harm of Coming into Existence (česky vyšla pod názvem Nebýt či být: O utrpení, které přináší příchod na tento svět), kde předkládá myšlenku, že příchod na svět je vážná újma a tím pádem je z morálního hlediska vždy špatné stvořit nové vnímající bytosti. Přitom vychází z tezí, že lidský život je v zásadě nešťastný, je neetické plozením dětí vystavovat tomuto neštěstí nové jedince a nejlepší vyhlídkou lidského druhu je jeho mírumilovné vyhynutí jako důsledek zřeknutí se plození dětí. Tyto tři na sebe navazující teze jsou považovány za kontroverzní a druhá z nich řadí Benatara mezi tzv. antinatalistické myslitele.[2]
Kniha je obhajobou autorova kontroverzního antinatalistického stanoviska, že mít děti je vždy špatné. Každý svým narozením se utrpěl vážnou újmu, neboť kvalita života je velmi bídná. Není však pozdě na to zabránit do budoucna existenci dalších lidí. Plodit v této době nové lidi je morálně problematické.
Autor v obhajobě svého stanoviska vychází z tzv. asymetrie. Ta vychází z předpokladu, že nebýt není za všech okolností špatné, jak by se intuitivně mohlo zdát. Asymetrie sází na porovnání dvou scénářů:
1- X existuje: v takovém případě, je-li přítomna bolest, je bytí špatné, není-li přítomna bolest, je bytí dobré.
2- X neexistuje: v takovém případě je-li nepřítomna bolest, je toto nebytí dobré, není-li přítomna bolest, je toto nebytí "ne-špatné" (nikoliv špatné, nikoliv dobré).
Vzniká tak asymetrie. Zatímco být a zažívat bolest je špatné, nebýt a nezažívat ji je dobré, problém však je, že být a zažívat radost je dobré, nebýt, ale nezažívat radost ovšem není špatné, je to pouze nedobré (v čemž je podle Benatara rozdíl)[3].
V další kontroverzní knize autor rozebírá otázky, proč se bere jako samozřejmost dvojí metr pro muže a pro ženy, mj. proč je život muže považován za méněcennější. Uvádí příklady: například počet obětí válek se obvykle udává v zabitých ženách a dětech, počet mužů je buď uváděn na druhém místě nebo uváděn není vůbec. Tresty ve věznicích, školách i jinde jsou obvykle daleko těžší pro muže než pro ženy. Povinnost bojovat ve válkách je v zemích, kde není profesionální armáda, stanovena pouze pro muže, ženy do armády sice jít mohou, ale nemusí[4].
V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Benatar na anglické Wikipedii.