Dekaisnea

Jak číst taxoboxDekaisnea
alternativní popis obrázku chybí
Plodící dekaisnea
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádpryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleďkokylovité (Lardizabalaceae)
Roddekaisnea (Decaisnea)
Hook.f. & Thomson, 1855
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zralé plody dekaisney

Dekaisnea[1] (Decaisnea) je rod rostlin patřící do čeledi kokylovité (Lardizabalaceae). Zahrnuje 2 druhy, rozšířené ve východní Asii. Dekaisney jsou opadavé keře s rozměrnými zpeřenými listy a zelenavými bezkorunnými květy. Mají nápadně modré válcovité plody, které mají jedlou dužninu. Dekaisnea Fargesova se pěstuje i v České republice jako zajímavá okrasná dřevina.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Dekaisney jsou opadavé jednodomé keře, dorůstající výšky až 5 metrů. Větve jsou nečetné a tlusté, s lenticelami. Zimní pupeny jsou vejcovité, na povrchu zašpičatělé, kryté 2 bradavčitými šupinami. Listy jsou lichozpeřené, rozměrné, řapíkaté, dlouhé 30 až 80 cm, složené ze 13 až 25 vstřícných, krátce řapíčkatých lístků. Lístky jsou vejčité až podlouhle vejčité, 6 až 14 cm dlouhé a 3 až 7 cm široké, tenké, na bázi zaokrouhlené až široce klínovité, na vrcholu zašpičatělé až dlouze zašpičatělé. Listy jsou na líci lysé, na rubu zprvu chlupaté a později olysávající. Květy jsou jednopohlavné, zelenavé, bezkorunné, uspořádané v řídkých, vrcholových, latovitých hroznech. Květenství jsou dlouhá asi 30 cm. Kalich je složen ze 6 kopinatých a dlouze zašpičatělých, až 2 cm dlouhých lístků. Samčí květy obsahují 6 tyčinek a drobné zakrnělé semeníky (pistilodia). Tyčinky jsou dlouhé asi 8 až 10 mm a na bázi jsou srostlé v krátkou trubičku. V samičích květech jsou 3 volné semeníky a krátké patyčinky (staminodia), srostlé do kruhu. Každý semeník obsahuje mnoho vajíček ve 2 řadách a na vrcholu nese podkovovitou přisedlou bliznu. Plody jsou válcovité, rovné nebo zakřivené, nicí, dužnaté a pukavé, 5 až 10 cm dlouhé a asi 2 cm široké měchýřky, za zralosti modré až modročerné. Obsahují mnoho semen obklopených bílou průsvitnou dužninou. Semena jsou plochá, obvejčitá až podlouhlá, asi 1 cm dlouhá.[2]

  • Květenství dekaisney
    Květenství dekaisney
  • Dekaisnea Fargesova v zimě
    Dekaisnea Fargesova v zimě
  • Otevřený plod dekaisney
    Otevřený plod dekaisney

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod zahrnuje 1 nebo 2 druhy (podle pojetí). Je rozšířen v Číně, Bhútánu, sv. Indii, Myanmaru a Nepálu. Dekaisney se vyskytují ve smíšených lesích a keřové vegetaci na horských svazích a podél řek v nadmořských výškách 900 až 3600 metrů. Vyhledávají vlhká stanoviště.[2]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

V současné taxonomii se často uvádí druh Decaisnea fargesii jako synonymum D. insignis a rod tak podle tohoto pojetí jediného zástupce - Decaisnea insignis.[2][3]

Zástupci

[editovat | editovat zdroj]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Dekaisnea Fargesova je v České republice celkem zřídka pěstována jako zajímavá okrasná dřevina neobvyklého vzhledu. Na podzim nese nápadné modré plody. Jejich dužnina je poživatelná, avšak nepříliš chutná.[4] Dekaisnea Fargesova je vysazena např. v Dendrologické zahradě v Průhonicích, v Oboře Průhonického parku nebo v Arboretu Žampach.[5]

Pěstování a množení

[editovat | editovat zdroj]

Dekaisnea Fargesova prospívá na výsluní nebo v polostínu na vlhčím, chráněném stanovišti. Půda by měla být výživnější, humózní a stejnoměrně přiměřeně vlhká (nepřemokřená). Nesnáší sucho a na výslunném stanovišti prospívá jen při stálém dostatku vláhy. Mladé výhony mohou být poškozovány pozdními mrazy. Řez se provádí pouze u namrzlých jedinců, jinak není potřebný. Kvete v červnu na nových výhonech. Množí se výsevem semen nebo kořenovými řízky na teple. Semena je třeba po sklizni plodů propláchnout a ihned vysít.[4][6][7][8]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. ↑ a b c CHEN, Dezhao; SHIMIZU, Tatemi. Flora of China: Decaisnea [online]. [cit. 2015-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ The Plant List [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363. 
  5. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  6. ↑ WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha: Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6. 
  7. ↑ KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  8. ↑ Plants for a future: Decaisnea fargesii [online]. [cit. 2015-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Decaisnea na Wikimedia Commons
  • Taxon Decaisnea ve Wikidruzích