Den poté | |
---|---|
Původní název | The Day After |
Země původu | Spojené státy americké |
Jazyk | angličtina |
Délka | 122 min |
Žánry | katastrofický film postapokalyptický film filmové drama apokalyptický film |
Předloha | Charlottesville |
Režie | Nicholas Meyer |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Jason Robards JoBeth Williams Steve Guttenberg John Cullum John Lithgow … více na Wikidatech |
Produkce | Stephanie Austin |
Hudba | John Sartain Virgil Thomson |
Kamera | Gayne Rescher |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 1983 20. listopadu 1983 (USA) 2. prosince 1983 (Německo) |
Produkční společnost | Greengrass Productions |
Distribuce | American Broadcasting Company Netflix |
Den poté na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Den poté, anglicky The Day After, je americké televizní katastrofické sci-fi drama režiséra Nicholase Meyera z roku 1983, které líčí představu o světě tak, jak by mohl vypadat den po skončení 3. světové války vedené jadernými zbraněmi. Film získal dvě Ceny Emmy, první za nejlepší televizní film roku a druhou za speciální vizuální efekty.
Příběh se odehrává v polovině 80. let 20. století za situace, kdy se Sovětský svaz rozhodl násilně obsadit Západní Německo, což se samozřejmě vůbec nelíbí Spojeným státům americkým. Napětí a incidenty mezi oběma největšími a v té době i nejmocnějšími státy světa nabývají na intenzitě, nakonec přerostou v globální jadernou válku. Avšak svět na tuto okolnost není vůbec dobře připraven. Jedna z hlavních postav filmu lékař-chirurg Dr. Russell Oakes musí na svém oddělení čelit obrovské mase pacientů (těžce nemocných z ozáření, umírajících i raněných lidí) a ke konci příběhu on sám umírá. Druhou větev příběhu pak sledujeme na osudech rodiny Dahlebergových, kteří mají (jako jediní z okolí) doma k dispozici svůj vlastní protiatomový kryt. Všichni lidé na světě se však musí vyrovnat s následky této globální katastrofy a pokusit se žít dál.
Barevný film dlouhý 126 minut byl na televizní obrazovky uveden společností ABC 20. listopadu 1983. Kvůli pesimistickému ladění se dlouho nedařilo pro televizní vysílání nalézt zájemce o televizní reklamu. Sledovanost byla veliká a film byl po mírném zkrácení uveden později i v kinech. Získal dvě Ceny Emmy.[1]