Desetizub přeslenitý

Jak číst taxoboxDesetizub přeslenitý
alternativní popis obrázku chybí
Květenství desetizubu
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmyrtotvaré (Myrtales)
Čeleďkyprejovité (Lythraceae)
Roddesetizub (Decodon)
Binomické jméno
Decodon verticillatus
(L.) Elliott, 1821
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Desetizub přeslenitý[2] (Decodon verticillatus) je rostlina z čeledi kyprejovité a jediný druh rodu desetizub. Je to polokeř s obloukovitými stonky a přeslenitými kopinatými listy, poněkud připomínající kyprej. Květy jsou nápadné, purpurové, s dlouhými tyčinkami. Druh se vyskytuje na vlhkých stanovištích ve východní polovině Severní Ameriky. Často se množí vegetativně a vytváří klonální porosty.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Desetizub přeslenitý je vytrvalý polokeř dorůstající výšky asi 1,2 metru, zřídka více. Jednotlivé stonky jsou obloukovitě převisavé, až 3 metry dlouhé a většinou nevětvené. Mají polodřevnatou bázi a každoročně na zimu odumírají. Ponořené části rostliny jsou ztlustlé. Listy jsou jednoduché, kopinaté, celokrajné, krátce řapíkaté, 5 až 20 cm dlouhé a 1 až 5 cm široké, v přeslenech po 3 nebo 4. Čepel listů se k oběma koncům pozvolna zužuje, na líci je hladká, na rubu chlupatá. Květy jsou purpurové, poměrně velké, většinou pětičetné, uspořádané v hustých úžlabních svazečcích. Kalich je miskovitý. Koruna je složena ze 4 až 7 volných, svraskalých lístků. Tyčinek je 8 až 10, mají dlouhé purpurové nitky a bělavé prašníky. Plodem je kulovitá tobolka obsahující mnoho semen.[3][4][3][5]

  • Desetizub přeslenitý na přirozeném stanovišti
    Desetizub přeslenitý na přirozeném stanovišti
  • Detail květenství
    Detail květenství

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Desetizub je rozšířen ve východní polovině Severní Ameriky od kanadských států Ontario a Québec po střední Floridu a Texas.[6][7] Je to vlhkomilná rostlina, rostoucí v mokřadech a močálech a na okrajích stojatých a pomalu tekoucích vod na bahnitých, rašelinných nebo písčitých půdách.[6][8][4]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

Květy desetizubu jsou schopny samoopylení, kterému zabraňuje tristylie. Opyluje je různý hmyz, zejména včely, čmeláci a otakárci. Rostliny se na stanovištích intenzivně vegetativně množí prostřednictvím odnoží a vytvářejí klonální porosty. Na koncích větví ponořených do vody nebo ležících na zemi se vytvářejí adventivní kořeny, po podzimním opadu listů větve odumírají a nová rostlinka se osamostatní. Mladé rostliny se také šíří vodním proudem. V severní části areálu vegetativní rozmnožování převažuje nad pohlavním.[6][8][4] V ponořených částech stonků se vytváří řídké houbovité pletivo, aerenchym, usnadňující pronikání kyslíku a oxidu uhličitého do kořenů a spodních částí stonku.[3]

Desetizub je živnou rostlinou housenek některých druhů motýlů, zejména dlouhozobky Darapsa versicolor a můry Eudryas unio. Ve stoncích se vyvíjejí housenky můr Papaipema sulphurata a P. cataphracta. Plody vyhledávají jako potravu různé druhy kachen.[9][8]

  • Můra Eudryas unio
    Můra Eudryas unio
  • Můra Papaipema cataphracta
    Můra Papaipema cataphracta

Prehistorie

[editovat | editovat zdroj]

Z Britské Kolumbie jsou známy fosilní plody, semena, stonky a kořeny druhu †Decodon allenbyensis eocenního stáří. Fosilní plody desetizubu jsou známy ze Severní Ameriky (období eocénu), Evropy (eocén až pliocén) a Asie (oligocén a miocén).[10][11]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ Dendrologie online [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c BLOCK, Timothy A.; RHOADS, Ann Fowler. Aquatic plants of Pennsylvania: A Complete reference guide. [s.l.]: University of Pennsylvania Press, 2011. ISBN 0812205049. (anglicky) 
  4. ↑ a b c Decodon verticillatus (L.)Ell. [online]. Minnesota Department of Natural Resources, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Decodon verticillatus. Swamp loosestrife [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c ECKERT, Christopher G.; BARRETT, Spencer C.H. Clonal reproduction and patterns of genotypic diversity in Decodon verticillatus (Lythraceae). American Journal of Botany. 1993, čís. 80(10). Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-06.  Archivováno 6. 6. 2020 na Wayback Machine.
  7. ↑ Plants Database [online]. USDA. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c HILTY, John. Illinois wildflowers: Swamp loosestrife [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ NELSON, M.W. Water willow stem borer Papaipema sulphurata [online]. 2007 [cit. 2016-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-14. (anglicky) 
  10. ↑ TAYLOR, Thomas N. et al. Paleobotany. The biology and evolution of fossil plants. [s.l.]: Academic Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-12-373972-8. (anglicky) 
  11. ↑ MANCHESTER, Steven R. Biogeographical relationships of North American tertiary floras. Annals of Missouri Botanical Garden. 1999, čís. 86(2). Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]