Dextran je rozvětvený glukan (polysacharid odvozený od glukózy); podle definice Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii jsou dextrany „rozvětvené poly-α-D-glukosidy mikrobiálního původu obsahující převážně glykosidové vazby typu C1-C6“.[1]
Řetězce dextranů mívají různé délky a jejich molekulové hmotnosti se pohybují mezi 3 a 2000 kilodaltony.
Polymerní řetězec obsahuje hlavně lineární řetězce vytvořené α-1,6-glykosidovými vazbami mezi molekulami glukózy, větvení vytváří α-1,3-vazby; tímto větvením se dextrany liší od dextrinů, které obsahují rovné řetězce, v nichž jsou glukózové jednotky propojeny α-1,4- nebo α-1,6-vazbami.[2]
Dextran objevil Louis Pasteur jako produkt mikrobiální činnosti ve vínu,[3] ale průmyslovou výrobu umožnil až proces založený na bakteriích, který vyvinul Allene Jeanes.[4] Velké množství dextranů obsahuje zubní plak.[5]
Dextran je nežádoucí příměsí při zpracování cukru, kde zvyšuje viskozitu roztoků sacharózy.[6]
Při výrobě dextranu je výchozí surovinou sacharóza, kterou zpracovávají bakterie ze skupiny Lactobacillus, jako jsou Leuconostoc mesenteroides a Streptococcus mutans; struktura vzniklého dextranu závisí i na použitém bakteriálním kmeni. Oddělování dextranu se provádí frakční krystalizací s využitím ethanolu.
Některé bakterie s dextrany vytvářejí také fruktany, které ztěžují izolaci dextranů.[6]
Dextran 70 se používá jako trombolytikum, ke snížení viskozity krve, a při léčbě hypovolémie.[7]
Dextran má využití v mikrochirurgii, kde slouží k omezování žilní trombózy. Váže se na červené krvinky, krevní destičky a žilní endotel, čímž zvyšuje jejich elektronegativitu, která vede k omezení shlukování červených krvinek a přilnavosti krevních destiček. Dextrany také omezují tvorbu Von Willebrandova faktoru. Sraženiny vzniklé po podání dextranů se snadněji rozpouštějí, protože dochází ke změně struktury sraženiny.[zdroj?] Trombolytické vlastnosti dextranu jsou způsobeny inhibicí α-2-antiplasminu, vedoucí k aktivaci plasminogenu.
Dextrany mohou mít molární hmotnosti v širokém rozmezí od 3 kDa do 2 MDa. Větší dextrany (>60 000 Da) se špatně vylučují ledvinami, takže zůstávají v krvi až několik týdnů, než jsou metabolizovány. Nejčastěji používaným dextranovým antikoagulanciem je dextran-40 (o molární hmotnosti 40 kDa). Téměř 70 % dextranu-40 se vyloučí močí do 24 hodin po nitrožilním podání, zbylých 30 % zůstává v těle ještě několik dnů.
Přestože se u dextranů vyskytuje jen málo vedlejších účinků, tak tyto účinky mohou být závažné; jedná se například o anafylaxi,[11] otok plic, otok mozku, nebo nefunkci krevních destiček.
Méně častým, ale významným, projevem osmotického efektu je akutní selhání ledvin.[12]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dextran na anglické Wikipedii.