dibutyl ftalát | |
---|---|
Obecné | |
Sumární vzorec | C₁₆H₂₂O₄ |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 84-74-2 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 278,152 Da |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dibutyl-ftalát (DBP) je lipofilní ester kyseliny ftalové. Za běžných podmínek má formu bezbarvé kapaliny a je považována za látku toxickou pro reprodukci.[2]
Nejčastěji se používá jako změkčovadlo v plastech, zejména polyvinylchloridu (PVC).
DBP je rozhodnutím Evropské komise 1999/815/ES zakázáno (společně s pěti dalšími ftaláty – DEHP, DIDP, DINP, DBP, a DNOP) v hračkách a předmětech, které děti do 3 let vkládají do úst.[3]
28. října 2008 Evropská agentura pro chemické látky zveřejnila oficiální seznam prioritních nebezpečných chemikálií, které vzbuzují mimořádné obavy a budou podléhat autorizaci v rámci směrnice REACH [4],[5]. Spolu s dalšími dvěma ftaláty do něj byl zařazen i DBP.[6]