Diceros

Jak číst taxoboxDiceros
alternativní popis obrázku chybí
Nosorožec dvourohý (D. bicornis)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádlichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleďnosorožcovití (Rhinocerotidae)
Rodnosorožec (Diceros)
Gray, 1821
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Diceros je rod nosorožců, který zahrnuje jediného žijícího zástupce – nosorožce dvourohého – a několik fosilních druhů. Nosorožec dvourohý je zároveň typovým druhem rodu.[1] Jméno rodu pochází z řeckých slov dio („dva“) a keratos („roh“).[2]

Sesterskou skupinu rodu představuje rod Ceratotherium, který zahrnuje druhého žijícího afrického nosorožce, a sice nosorožce tuponosého. Oba rody utváří tribus Diceroti (též Dicerotini). Podle genetických dat došlo k vydělení obou rodů v pozdním miocénu někdy mezi 7,3–5,3 miliony lety.[3] To by souhlasilo i s fosilním záznamem, jelikož nejstarší fosilie nosorožce dvourohého pocházejí z přibližně stejné doby.[4][5][3]

Pro zástupce rodu Diceros je charakteristická přítomnost dvou rohů, které se nicméně nachází i u zástupců rodu Ceratotherium. Oproti tomuto rodu však zástupci Diceros mají kratší lebku, zašpičatělý horní pysk, prohnutý hřbet tvořící vyduté „sedlo“ a jejich celková velikost je menší.[6]

Do rodu Diceros se řadí tyto druhy s následují datací a rozšířením:[4]

  • Dicero bicornis (nosorožec dvourohý) – jediný žijící zástupce, rozšířen v jižní a východní Africe.
  • †Diceros australis – nejstarší známý zástupce rodu je znám z fosilních fragmentů Namibie z raného micoénu z doby před 17–18 miliony lety. Zařazení druhu k Diceros či dokonce i tribu Diceroti bylo některými autory zpochybněno.[7]
  • †Diceros praecox – pozdní miocén až pliocén, subsaharská Afrika.
  • †Diceros douariensis – miocenní zástupce z Tuniska.
  • †Diceros australis – střední miocén, Namibie.
  • †Diceros gansuensis – jediný druh rodu z Asie. Fosilie z Číny pochází z pozdního miocénu.
  • †Diceros primaevus – pozdní miocén, Alžírsko.

Dříve byl do Diceros ještě řazen miocenní zástupce Diceros neumayri z východní části středomořské oblasti,[4] avšak moderní taxonomisté jej řadí buď do sesterského rodu a pojmenovávají tedy jako Ceratotheirum neumayri,[1] nebo dokonce samostatného rodu Miodiceros.[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b GERAADS, Denis. Pliocene Rhinocerotidae (Mammalia) from Hadar and Dikika (Lower Awash, Ethiopia), and a Revision of the Origin of Modern African Rhinos. Journal of Vertebrate Paleontology. 2005, roč. 25, čís. 2, s. 451–461. Dostupné online [cit. 2024-03-20]. ISSN 0272-4634. (anglicky) 
  2. ↑ Black Rhino | Species. www.savetherhino.org [online]. Save the Rhino International [cit. 2024-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-19. (anglicky) 
  3. ↑ a b LIU, Shanlin; WESTBURY, Michael V.; DUSSEX, Nicolas. Ancient and modern genomes unravel the evolutionary history of the rhinoceros family. Cell. 2021-09, roč. 184, čís. 19, s. 4874–4885.e16. Dostupné online [cit. 2024-03-19]. ISSN 0092-8674. DOI 10.1016/j.cell.2021.07.032. (anglicky) 
  4. ↑ a b c HANDA, Naoto; NAKATSUKASA, Masato; KUNIMATSU, Yutaka. Additional specimens of Diceros (Perissodactyla, Rhinocerotidae) from the Upper Miocene Nakali Formation in Nakali, central Kenya. Historical Biology. 2019-02-07, roč. 31, čís. 2, s. 262–273. Dostupné online [cit. 2024-03-19]. ISSN 0891-2963. DOI 10.1080/08912963.2017.1362560. (anglicky) 
  5. ↑ PROTHERO, Donald R. Rhinoceros biology and conservation: Proceedings of an international conference, San Diego. Příprava vydání OA Ryder. San Diego: USA Zoological Society, 1993. Dostupné online. Kapitola Fifty million years of rhinoceros evolution, s. 82–91. (anglicky) 
  6. ↑ EMSLIE, Richard H.; ADCOCK, Keryn. Diceros bicornis BLACK RHINOCEROS. In: KINGDON, Jonathan. Mammals of Africa. London: Bloomsbury, 2013. ISBN 978-1-4081-8994-8. Svazek 5. S. 455. (anglicky)
  7. ↑ a b GIAOURTSAKIS, Ioannis X. The Fossil Record of Rhinocerotids (Mammalia: Perissodactyla: Rhinocerotidae) in Greece. Příprava vydání Evangelos Vlachos. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-030-68442-6. S. 409–500. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-030-68442-6_14. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]