Diplocaulus

Diplocaulus; Stratigrafický výskyt: Perm, před 299 až 252 mil. let
	Rekonstrukce vzezření diplokaula
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Třída	obojživelníci (Amphibia);
Podtřída	Lepospondyli;
Řád	Nectridea;
Čeleď	Diplocaulidae;
Rod	Diplocaulus; Cope, 1877
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Diplocaulus ("dvojitá kožní membrána") je vyhynulý rod lepospondylního obojživelníka, žijícího v období mladoprvohorního permu (asi před 299 až 252 miliony let) na území současné Severní Ameriky.

Popis

S celkovou délkou až kolem jednoho metru a s charakteristickým tvarem lebky v podobě bumerangu představuje jednoho z nejznámějších prvohorních obratlovců. V současnosti známe pět druhů tohoto rodu, pouze dva jsou ale obecně uznávané (D. salamandroides a D. magnicornis). Tohoto mlokovitého praobojživelníka formálně popsal americký paleontolog Edward Drinker Cope v roce 1877. Diplokaulus se pravděpodobně pohyboval horizontálním vlněním těla a jeho výrazně rozšířené okraje lebky byly ke zbytku těla připojeny kostí i kožní řasou. Tvar lebky zřejmě napomáhal nadnášení ve vodě nebo sloužil jako signalizační a ochranný prvek (zvíře s ním bylo mnohem obtížnější spolknout). Podle paleontologa Roberta T. Bakkera sloužil tento "bumerangovitý" tvar hlavy primárně k zastrašování soků nebo k předvádění se před samičkami – oboje skýtalo významnou výhodu při pohlavním výběru.^[1] Některé objevy z Maroka naznačují, že tento rod mohl být geograficky mnohem rozšířenější, než se dříve předpokládalo.

Reference

↑ Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 330-332).

Literatura

Cruickshank, A. R. I.; Skews, B. W. (1980). "The Functional Significance of Nectridean Tabular Horns (Amphibia: Lepospondyli)". Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 209 (1177): 513–537. doi:10.1098/rspb.1980.0110

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Diplocaulus na Wikimedia Commons
Taxon Diplocaulus ve Wikidruzích

[1] Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 330-332).

[1]