Dlouhozobka zimolezová

Jak číst taxoboxDlouhozobka zimolezová
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďlišajovití (Sphingidae)
Roddlouhozobka (Hemaris)
Binomické jméno
Hemaris fuciformis
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dlouhozobka zimolezová (Hemaris fuciformis) je noční motýl z čeledi lišajovitých, vyznačující se převážně denní aktivitou a specifickým vzhledem, připomínajícím čmeláka, podle kterého dostal také své odborné pojmenování (latinsky fuciformis = „čmelákotvarý“).[1] Vyskytuje se i na území ČR, není ale hojný.[2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Druh je rozšířen po celé Evropě a v lesostepních oblastech Asie.
Vyskytuje se na okrajích světlých lesů, na lesních cestách a pasekách, ale i v parcích a zahradách. Není příliš omezen nadmořskou výškou, vyskytuje se jak v nížinách, tak v horských údolích.[3]

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Sbírkový exemplář
(svrchní a spodní pohled)

Jedná se o malý druh lišaje, délka předního křídla je pouze 19–22 mm. Oba páry křídel mají podobné zbarvení – vnitřní plocha je sklovitě průzračná, pouze žilkování a okraje křídel jsou červenohnědé. Na předním křídle je poblíž kořene znatelná silnější tmavá příčka, vytvářející hnědou skvrnu. Hruď je zelenohnědá, značně chlupatá. První článek zadečku kopíruje zbarvení hrudi, 2. a 3. článek jsou tmavě červenohnědé a ostatní články jsou opět zelenohnědé, s výjimkou černé štětičky chloupků na konci zadečku. Tykadla jsou tmavá, paličkovitá.[3]
Dlouhozobku zimolezovou lze zaměnit s příbuzným druhem, dlouhozobkou chrastavcovou. Dlouhozobka chrastavcová se liší užším hnědým lemem křídel a absencí tmavé skvrnky v ploše předního křídla. Záměna je možná také s některými druhy čmeláků, kterým se dlouhozobky rodu Hemaris podobají.[4]

Vajíčka jsou zelené barvy, drobná a kulatá.[4]

Housenka je zelená, jemně bíle tečkovaná s nažloutlým, zdvojeným hřbetním pruhem. Na zádi má výrazný růžek.

Kukla je tmavě hnědá, matně lesklá. Měří 2,5–3 cm.[3]


Bionomie

[editovat | editovat zdroj]

V České republice tvoří jednu až dvě generace. První generace létá v květnu a červnu, méně početná generace druhá pak v červenci a srpnu. Dlouhozobka zimolezová je aktivní během dne, létá prudce a rychle a v letu se zastavuje, aby sála nektar z květů. Ráda saje na květech hvozdíkovitých rostlin. Pro svůj způsob letu bývá, stejně jako další druhy dlouhozobek, někdy považována laickým obyvatelstvem za kolibříka.[5]

Housenky žijí na zimolezu, chrastavci a pámelníku.[4] Z vajíček se líhnou asi po dvou týdnech koncem června a svůj vývoj dokončují v polovině září.[2] Kuklí se v řídkém zámotku při zemi, nebo mělce pod ní.[3][4]

Část kukel se líhne v červenci, motýli pak létají ještě téhož roku jako druhá generace. Zbytek kukel přezimuje.[2]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Detail sající dlouhozobky
    Detail sající dlouhozobky
  • Detail vajíčka
    Detail vajíčka
  • Mladá housenka
    Mladá housenka
  • Housenka v pozdější fázi vývoje
    Housenka v pozdější fázi vývoje
  • Kukla v otevřeném zámotku
    Kukla v otevřeném zámotku

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Latinsko-český slovník [online]. [cit. 2018-07-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c LULÁK M., KRNÁČ J. Začínáme s entomologií a chovem motýlů. 1. vyd. Karviná: Alfa Consulting, 1999. 352 s. ISBN 8023839721. 
  3. ↑ a b c d HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: SZN ve spolupráci s SPN, 1985. 352 s. 
  4. ↑ a b c d ZAHRADNÍK, Jiří. Naši motýli. Praha: Albatros, 1997. 
  5. ↑ Dlouhozobka - "kolibřík" z třídy hmyzu [online]. [cit. 2018-07-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]