Dobrman

Dobrman
Dobrman
	Dobrman - černý s pálením
Základní informace
Země původu	Německo
Tělesná charakteristika
Hmotnost	psi: 40–45 kg; feny: 32–35 kg
Výška*	psi: 68–72 cm; feny: 63–68 cm
Barva	černá s pálením; hnědá s pálením
Klasifikace a standard
Skupina FCI	2: Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští honáčtí psi
Sekce FCI	1: Pinčové a knírači (s pracovní zkouškou)
FCI	standard
	multimediální obsah v kategorii na Commons
	* výška uváděna v kohoutku

Dobrman (anglicky: Dobermann) je psí plemeno vyšlechtěné v Německu v 19. století za účelem obrany a hlídání pána. Je největší z pinčů. Dnes se používá jako služební pes a společník.

Historie

Dobrman byl účelně vyšlechtěn v 70. letech 19. století německým výběrčím daní Louisem Dobermannem, podle kterého je plemeno pojmenováno. Ten k jeho vyšlechtění pravděpodobně použil rotvajlera, německého pinče, anglického greyhounda, výmarského ohaře krátkosrstého a manchesterského teriéra, sám si ale o šlechtění žádné záznamy nevedl, proto není jasné, zda byla použita ještě nějaká plemena. Pes, kterého chtěl vytvořit měl být nebojácný, temperamentní a učenlivý. První zápis dobrmana do plemenné knihy se uskutečnil roku 1893 ^[1]. První chovatelský klub v Německu ale nezaložil Dobermann, ale jeho nástupce Oto Göller, ten založil klub pod názvem Národní klub dobrmanských pinčů ^[1]. Standard dobrmanů byl poprvé sepsán a schválen roku 1910.

Během 1. světové války bylo do Ameriky odvezeno velké množství dobrmanů a jen málo se jich vrátilo. Po jejím skončení zbylo ve světě jen málo dobrmanů. Plemeno se ale nakonec podařilo zachránit a po pár letech se stalo oblíbeným plemenem v celé Evropě. O tyto psy později projevily zájem i ozbrojené složky, takže dobrman společně s německý ovčákem a airedale teriérem se stali prvními služebními plemeny.

Za 2. světové války byli dobrmani hojně využívání v koncentračních táborech nebo přímo ve válce, kdy u nich byla rozvíjela agresivita a oblíbenost tohoto plemene u lidí se změnila v odpor k němu.

Dnes jsou dobrmani oblíbení psi na celém světě, nevyjímaje třeba Ameriku. Stále jsou hojně využívání jako služební psi.

Stavba těla

Dobrman má velmi elegantní postavu – jeho krk je štíhlý, přitom ale velmi dobře osvalený, hlava je nesena vysoko. Hruď má dobrou šířku. Dobrmanova srst je lesklá a hladká, tlapky jsou malé, avšak velmi stabilní, umožňující rychlý pohyb. Klasické zbarvení je black and tan, vyskytuje se ale i ve hnědé verzi. Vzácné zbarvení je i modré, avšak dle standardu je možné psy s takovým zbarvením uznat. Uši dobrmanů byly dříve kupírovány, ale v České republice to dnes zákony zakazují. Ocasy jsou již v mládí zkracovány dodnes.

Chování a nároky dobrmana

Dobrman je inteligentní, vytrvalý, spolehlivý a temperamentní pes, překypující energií. Při náležité důslednosti se lehko vycvičí, pro svoji ovladatelnost a ostrost se dobrman řadí mezi služební plemena. Dobrman se v rodině chová velmi láskyplně, je těsně vázán na svého pána a nerad snáší samotu.

Tento energický pes potřebuje hodně volného pohybu. Jeho srst nevyžaduje zvláštní péči, dobře zvládá horké podnebí a lze ho chovat i ve městě. Nevýhodou krátké srsti je však náchylnost k nízkým teplotám, kvůli které není dobrman vhodný k celoročnímu pobytu venku (je to možné pouze v případě, že má pes k dispozici zateplenou boudu). U jedinců z nekontrolovaných vrhů se může objevit agresivita a kousání ze strachu nebo při špatném vedení nesnášenlivost vůči jiným rasám. U dobrmanů se často vyskytují problémy se srdcem, srdeční choroby a dysplazie kyčelního kloubu. Dožívá se v průměru 12 let, ale i dobrmani s vyšším věkem nejsou výjimkou.

Reference

↑ ^a ^b http://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/7374/dobrman/

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dobrman na Wikimedia Commons
Dobrman - Psí rasy Archivováno 6. 4. 2016 na Wayback Machine.
Dobrman Atlas psů, hobby.cz , iDNES.cz ve spolupráci s Českomoravskou kynologickou unií
Dobrman klub Dobrman klub České republiky.

[:0-1] ttp://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/7374/dobrman/

[1]