Dohoda o vládních zakázkách | |
---|---|
Smluvní strany dohody z Marrákeše: Strany Pozorovatelé vyjednávající o přistoupení Pouze pozorovatelé | |
Data | |
Podepsáno | 12. dubna 1979 (Ženeva) 2. února 1987 (dodatek) 15. dubna 1994 (Marrákeš) 30. března 2012 (dodatek) |
Místo podepsání | Ženeva (1979) Marrákeš (1996) |
V platnosti od | 1. ledna 1981 (Ženeva) 14. února 1988 (dodatek) 1. ledna 1996 (Marrákeš) 6. dubna 2014 (dodatek) |
Strany | |
Podepsané země | 12 (Ženeva) 21 (Marrákeš) |
Obsah | |
Jazyk | angličtina francouzština španělština |
Depozitář | generální ředitel Světové obchodní organizace |
Dohoda o vládních zakázkách (GPA) je multilaterální dohoda pod záštitou Světové obchodní organizace (WTO), která upravuje zadávání zakázek na zboží a služby veřejnými orgány smluvních stran.
Dohoda byla původně uzavřena v roce 1979 jako Tokijský kodex o vládních zakázkách, který vstoupil v platnost v roce 1981 pod záštitou Všeobecné dohody o clech a obchodu.[1] Poté byla znovu projednávána souběžně s Uruguayským kolem v roce 1994 a tato verze vstoupila v platnost 1. ledna 1996.
Text přijatý v roce 1996 předpokládal, že dojde k následným zlepšením. V prosinci 2006 bylo dosaženo dohody o očekávaných revizích[2] a dohoda byla následně revidována 30. března 2012. Revidovaná GPA vstoupila v platnost 6. července 2014 a pro všechny členy platí od 1. ledna 2021.[1]
Následující členové WTO jsou stranami pozměněné dohody z roku 1994:[1]
Strany | Datum přistoupení |
---|---|
Evropská unie[pozn. 1] (Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko a Švédsko) | 1. ledna 1996 |
Izrael | 1. ledna 1996 |
Japonsko | 1. ledna 1996 |
Kanada | 1. ledna 1996 |
Norsko | 1. ledna 1996 |
Spojené státy americké | 1. ledna 1996 |
Švýcarsko | 1. ledna 1996 |
Nizozemsko (Aruba) | 25. října 1996 |
Jižní Korea | 1. ledna 1997 |
Hongkong | 19. června 1997 |
Lichtenštejnsko | 18. září 1997 |
Singapur | 20. října 1997 |
Island | 28. dubna 2001 |
Evropská unie (Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko) | 1. května 2004 |
Evropská unie (Bulharsko a Rumunsko) | 1. ledna 2007 |
Čínská republika[pozn. 2] | 15. července 2009 |
Arménie | 15. září 2011 |
Evropská unie (Chorvatsko) | 1. července 2013 |
Černá Hora | 15. července 2015 |
Nový Zéland | 12. srpna 2015 |
Ukrajina | 18. května 2016 |
Moldavsko | 14. června 2016 |
Austrálie | 5. května 2019 |
Spojené království[pozn. 1] | 1. ledna 2021 |
Severní Makedonie | 30. října 2023[3] |
Následující členové WTO získali status pozorovatele, přičemž ti, kteří jsou označeni hvězdičkou (*), vyjednávají o přistoupení: Afghánistán, Albánie*, Argentina, Bahrajn, Bělorusko, Brazílie*, Čína*, Ekvádor, Filipíny, Gruzie*, Chile, Indie, Indonésie, Jordánsko*, Kamerun, Kolumbie, Kostarika*,[4] Kazachstán*, Kyrgyzstán*, Malajsie, Mongolsko, Omán*, Panama, Paraguay, Pákistán, Pobřeží slonoviny, Rusko*, Saúdská Arábie, Seychely, Srí Lanka, Tádžikistán*, Thajsko, Turecko a Vietnam.[1]
Zadavatelé vázaní dohodou se v jednotlivých členských státech liší. Každý členský stát má svůj vlastní dodatek 1, který tvoří nedílnou součást dohody, kde je podrobně popsáno, jak se dohoda vztahuje na jejich vnitrostátní činnosti v oblasti zadávání zakázek. Každý dodatek 1 má sedm příloh:
Spojené království uplatňovalo dohodu jako člen EU od 1. ledna 1996. Po jeho odchodu z EU dne 1. února 2020 zůstala dohoda v platnosti během přechodného období do 1. ledna 2021. Diskuse o pokračování členství Spojeného království byly zahájeny 27. června 2018[5] a v říjnu 2020 bylo vyzváno, aby se na konci přechodné fáze stalo samostatnou stranou.[6]