Dora Pejačević

Dora Pejačević
Narození10. září 1885
Budapešť
Úmrtí5. března 1923 (ve věku 37 let)
Mnichov
Příčina úmrtíhorečka omladnic
Povoláníhudební skladatelka, houslistka a klavíristka
RodičeTeodor Pejačević
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dora Pejačević (10. září 1885 Budapešť, Rakousko-Uhersko – 5. března 1923 Mnichov, Německo) byla chorvatská šlechtična a hudební skladatelka.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Dora Pejačević vyrůstala ve městě Našice ve Slavonii. Jejím otcem byl chorvatský bán hrabě Teodor Pejačević, matka byla maďarská baronka Elisabeta-Lilla Vay de Vaya, vzdělaná a vynikající klavíristka a zpěvačka. Základní hudební vzdělání získala mladá Dora u varhaníka Károlyho Noszedy (1863–1944) v Budapešti. Ve vzdělání pokračovala v chorvatském hudebním spolku v Záhřebu, u Václava Humla se učila na housle, u Ćirila Junka hudební teorii a v soukromé záhřebské škole Dragutina Kaisera instrumentaci. Od roku 1909 brala soukromé hodiny v Drážďanech u Percyho Sherwooda (1866–1939), v Mnichově pak studovala kompozici u Waltera Courvoisiera a housle u Henri Petriho (1853–1914). V podstatě byla ale samouk, své náměty hledala ve výměně myšlenek s dalšími umělci. K okruhu jejích známých a přátel patřili Annette Kolb, Karl Kraus (autor časopisu Die Fackel – „Pochoděň“), Rainer Maria Rilke, jeho žena Clara Westhoff, česká mecenáška a šlechtična Sidonie Nádherná i klavíristka Alice Ripper (1889-?). V deníku Dory Pejačević je zaznamenána četba mnoha děl, které probudily její zájem o filosofické a sociální otázky: jde o práce Arthura Schopenhauera, Sørena Kierkegaarda, Dostojevského, Ibsena, Nietzscheho, Oscara Wildea či Thomase Manna.

Zámek Pejačević, sídlo ve městě Našice

Sídlem rodiny v Chorvatsku byl zámek Pejačević ve městě Našice. Zde strávila celé své dětství, než se její rodina v roce 1903 přestěhovala do Záhřebu. V roce 1907 se do Našice vrátila ale o dva roky později studovala v Drážďanech. V roce 1911 přesídlila do Mnichova. Po vypuknutí první světové války v roce 1914 po celou dobu pomáhala jako zdravotní sestra v Našici a starala se o raněné vojáky. V této době také intenzivně komponovala. Z tohoto období pochází její nejlepší skladby.

Mezitím pobývala také v Budapešti, Praze, Vídni až do sňatku s rakouským důstojníkem Ottomarem Lumbem v roce 1921. Poté, až do své smrti v roce 1923, žila v Mnichově. Dora Pejačević zemřela na komplikace po těžkém porodu 5. března 1923 v Mnichově. Pohřbena je v rodinném sídle na zámku v Našici.

Chorvatský režisér Zvonimir Berković natočil v roce 1993 v produkci HRT jako svůj poslední celovečerní film biografický snímek Kontesa Dora, kde titulní roli ztvárnila chorvatská herečka Alma Prica.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Její díla, z nichž bylo vydáno jen několik, byla veřejně provedena jak v rodné vlasti, tak i v dalších evropských zemích. Účinkujícími byli klavíristé Walther Bachmann, Svetislav Stančić a Alice Ripper; houslisté Joan Manén, Václav Huml a Zlatko Baloković; zpěvačka Ingeborg Danz; dirigovali Oskar Nedbal a Edwin Lindner. Její skladby hrála i tělesa jako Záhřebská nebo Drážďanská filharmonie, Wiener Tonkünstler-Orchester a „Chorvatské smyčcové kvarteto“.

Jako první žena v Chorvatsku psala orchestrální díla. Její pozdně romantická, velmi svérázná, harmonická a instrumentálně rafinovaná hudba je považována za reprezentativní hudbu období Fin de siècle. Někdy je její styl přirovnáván k hudbě Sergeja Rachmaninova. Dora Pejačević zanechala bohaté dílo, celkem jde o 58 prací, které ovšem nejsou často hrány.

Vokální skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Solo pjesme
  • Ein Lied, op. 11, 1900. (Paul Wilhelm)
  • Warum?, op. 13, 1901. (Dora Pejačević)
  • Ave Maria, op. 16 za glas, violinu i orgulje, 1903.
  • Sieben Lieder, op. 23, 1907. (W. Wickenburg-Almásy)
  • Zwei Lieder, op. 27, 1909. (W. Wickenburg-Almásy a Ernst Strauss)
  • Vier Lieder, op. 30, 1911. (Anna Ritter)
  • Verwandlung, op. 37a za glas, orgulje i violinu, 1915. (Karl Kraus)
  • Mädchengestalten, op. 42, 1916. (Rainer Maria Rilke)
  • An eine Falte, op. 46, 1918. (Karl Kraus)
  • Drei Gesänge, op. 53, 1920. (Friedrich Nietzsche)
  • Zwei Lieder, op. 55, 1920. (Karl Henckell a Ricarda Huch)
  • Tri dječje pjesme, op. 56, 1921. (Zmaj Jovan Jovanović)
  • Pjesme za glas i orkestar
  • Verwandlung, op. 37b, 1915. (Karl Kraus)
  • Liebeslied op. 39, 1915. (Rainer Maria Rilke)
  • Zwei Schmetterlingslieder, op. 52, 1920. (Karl Henckell)

Klavírní miniatury

[editovat | editovat zdroj]
Busta na náhrobku
  • Berceuse, op. 2, 1897.
  • Gondellied, op. 4, 1898.]
  • Chanson sans paroles, op. 5, 1898.
  • Papillon, op. 6, 1898.
  • Menuette, op. 7, 1898.
  • Impromptu, op. 9a, 1899.
  • Chanson sans paroles, op. 10, 1900.
  • Albumblatt, op. 12, 1901.
  • Trauermarsch, op. 14, 1902.
  • Sechs Phantasiestücke, op. 17, 1903.
  • Blumenleben, op. 19, 1904.-1905.
  • Berceuse, op. 20, 1906.
  • Valse de concert, op. 21, 1906.
  • Erinnerung, op. 24, 1908.
  • Walzer-Capricen, op. 28, 1910.
  • Vier Klavierstücke, op. 32a, 1912.
  • Impromptu, op. 32b, 1912.
  • Sonata u b-molu, op. 36, 1914.
  • Zwei Intermezzi, op. 38, 1915.
  • Zwei Klavierstücke, op. 44, 1918.
  • Blütenwirbel, op. 45, 1918.
  • Capriccio, op. 47, 1919.
  • Zwei Nocturnos, op. 50, 1918., 1920.
  • Humoreske und Caprice, op. 54, 1920.
  • Sonata u As-duru, op. 57, 1921.

Komorní skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Reverie za violinu i glasovir, op. 3, 1897.
  • Canzonetta za violinu i glasovir, op. 8, 1899.
  • Impromptu za glasovirski kvartet, op. 9b, 1903.
  • Trio u D-duru za violinu, violončelo i glasovir, op. 15, 1902.
  • Menuett za violinu i glasovir, op. 18, 1904.
  • Romanze za violinu i glasovir, op. 22, 1907.
  • Kvartet u d-molu za violinu, violu, violončelo i glasovir, op. 25, 1908.
  • Sonata u D-duru za violinu i glasovir, op. 26, 1909.
  • Trio u C-duru za violinu, violončelo i glasovir, op. 29, 1910.
  • Gudački kvartet u F-duru, op. 31, 1911.
  • Elegie za violinu i glasovir, op. 34, 1913.
  • Sonata u e-molu za violončelo i glasovir, op. 35, 1913.
  • Kvintet u h-molu za 2 violine, violu, violončelo i glasovir, op. 40, 1915. - 1918.
  • Sonata u b-molu za violinu i glasovir, op. 43, Slavenska, 1917.
  • Méditation za violinu i glasovir, op. 51, 1919.
  • Gudački kvartet u C-duru, op. 58, 1922.

Orchestrální skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Koncert u g-molu za glasovir i orkestar, op. 33, 1913.
  • Simfonija u fis-molu za veliki orkestar, op. 41, 1916. - 1917. (rev. 1920.)
  • Phantasie concertante u d-molu za glasovir i orkestar, op. 48, 1919.
  • Ouvertura u d-molu za veliki orkestar, op. 49, 1919.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dora Pejačević na německé Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Zdravko Blažeković: . In: Ludwig Finscher (Hrsg.): Die Musik in Geschichte und Gegenwart (MGG). Bd. 13, Bärenreiter Verlag, 2005, Sp. 248–249.
  • Karl Kraus: Briefe an Sidonie Nádherny von Borutin. 1913-1936. Hrsg, von Friedrich Pfäfflin. München (Kösel Verlag) 1974
  • KOS, Koraljka: Dora, Pejačević. Zagreb: Jugoslaven. akad. znanosti i umjetnosti, 1982. Jugoslaven. akad. znanosti i umjetnosti. Razred za muzičku umjetnost.
  • KOS, Koraljka: Dora Pejačević.. Zagreb (Muzički informativni centar Koncertne direkcije Zagreb) 1987.
    • První vydání (chorvatsky): Zagreb (Jugoslavenska akademija znanosti i umjetnosti) 1982
    • Dvojjazyčné vydání (chorvatsky)/(anglicky): Zabreb (Muzički informativni centar Koncertne direkcije Zagreb) 1998
  • Elena Ostleitner (Hrsg.): Die kroatische Komponistin Dora Pejačević (1885–1923). Kassel (Furore Verlag) 2001

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]