![]() | |
---|---|
klokan Macleayův, preparovaný exemplář | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | dvojitozubci (Diprotodontia) |
Čeleď | klokanovití (Macropodidae) |
Rod | klokan (Dorcopsulus) Matschie, 1916 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dorcopsulus (česky klokan, toto jméno se však používá pro více rodů) je rod vačnatců z čeledi klokanovití (Macropodidae).
Za popisnou autoritu rodu Dorcopsulus je pokládán německý přírodovědec Paul Matschie (1916). Některé systémy rod Dorcopsulus sdružují či synonymizují v rámci rodu Dorcopsis, ačkoli od 90. let 20. století bývají oba rody pokládány za samostatné.[1] Zároveň jsou si však oba rody blízce příbuzné, podle fylogenetických studií jde o sesterské taxony.[2]
Současná systematika rozpoznává pouze dva recentní druhy rodu Dorcopsulus, oba endemitní pro ostrov Nová Guinea:[1][3]
Klokan Macleayův dosahuje celkové délky těla 435–460 mm, délky ocasu 315–346 mm a hmotnosti 2,5–3,4 kg. O něco menší klokan lysoocasý dosahuje délky hlavy a těla 315–446 mm, délky ocasu 225–402 mm a hmotnosti 1,5–2,3 kg.[4] Oba dva druhy se vyznačují hustou měkkou srstí sytě šedohnědého zbarvení, s tmavšími boky a světlejšími spodními partiemi. Brada, pysky a hrdlo jsou bělavé. Ocas je rovnoměrně osrstěný, byť směrem ke konci olysalý.[3] V případě klokana Macleayova srst schází v poslední třetině až čtvrtině ocasu, u klokana lysoocasého bývá tento podíl ještě markantnější.[4] Samice mají čtyři mléčné bradavky a dobře vyvinutý vak, jenž se otevírá směrem dopředu.[3]
O chování a ekologii těchto klokanů bylo získáno pouze minimum informací. Obývají horské lesy až do nadmořské výšky 3 100 m (v případě klokana lysoocasého) a jde zřejmě o noční zvířata, byť některá pozorování svědčí i pro denní aktivitu. V potravě zřejmě dominuje rostlinná složka, zmiňovány jsou plody a listy fíkovníků (Ficus). Samice rodí jedno až dvě mláďata.[3]
Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje klokana lysoocasého za téměř ohrožený druh (zvláště v důsledku lovu místními obyvateli), klokana Macleayova pak za málo dotčený druh.[5]