Dubá

Další významy jsou uvedeny na stránce Dubá (rozcestník).
Dubá
Centrální část města s památkově chráněnými budovami pošty, katolického kostela a českobratrské modlitebny
Centrální část města s památkově chráněnými budovami pošty, katolického kostela a českobratrské modlitebny
Znak města DubáVlajka města Dubá
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecDoksy
Obec s rozšířenou působnostíČeská Lípa
(správní obvod)
OkresČeská Lípa
KrajLiberecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°32′25″ s. š., 14°32′25″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 671 (2024)[1]
Rozloha60,60 km²[2]
Nadmořská výška266 m n. m.
PSČ471 41
Počet domů743 (2021)[3]
Počet částí obce20
Počet k. ú.11
Počet ZSJ17
Kontakt
Adresa městského úřaduMasarykovo náměstí 138
471 41 Dubá
podatelna@mestoduba.cz
StarostkaIrena Žalovičová
Oficiální web: www.mestoduba.cz
Dubá na mapě
Dubá
Dubá
Další údaje
Kód obce561533
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dubá (německy Dauba) je město v okrese Česká Lípa na jihozápadě Libereckého kraje, šestnáct kilometrů jižně od České Lípy a devět kilometrů jihozápadně od Máchova jezera. Město se nachází na hranici Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj v nadmořské výšce 266 metrů a je obklopeno členitou krajinou, bohatou na lesy a rokle mezi pískovcovými skalami. Jde o přirozené středisko chalupářů z okolních vsí a osad, z nichž většina je k Dubé přičleněna. Kolem města po obchvatu z roku 2017 vede tranzitní silnice I/9 z Prahy na hraniční přechod Rumburk/Neugersdorf. V Dubé je evidováno asi 830 adres a žije zde přibližně 1 700[1] obyvatel.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Dubá

První písemná zmínka o Dubé pochází z roku 1253, listina dosvědčuje nadání Dubé a dalších vesnic králem Václavem I. a dalších šlechticů nově založenému řádu křižovníků s červenou hvězdou. Dubský statek byl pro řád příliš odlehlý a proto jej po roce 1257 prodali rodu Ronovců, kteří Dubou drželi téměř 400 let.[4] Přídomek z Dubé používala nejvýznamnější větev rodu Ronovců, například nejvyšší pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé († 1348). Prvním z Berků, který byl vlastníkem Dubé byl kastelán Častolov ze Žitavy. Dalším byl v letech 1276 až 1288 Hynek Berka.

V té době již existoval hrad Dubá, kostel sv. Petra a Pavla a ves při něm. Archeologické vykopávky, nalezené při stavbě vilové čtvrti u kostela Nalezení sv. Kříže a na dalších místech, dokládají osídlení mnohem starší, z 11. století.[5] Poblíž města, v tři kilometry vzdálených Pavličkách, byla nalezena staroslovanská popelnice pražského typu ze 7. století.[6]

Město bylo založeno kolem roku 1300 v údolí, zároveň byl postaven i druhý kostel sv. Kateřiny v místech dnešní pošty, při něm byla zřízena kolem roku 1408 i škola. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 poslední zdejší z Berků Václav propadl majetkem i hrdlem, městečko bylo konfiskováno a stalo se majetkem Albrechta z Valdštejna. Po jeho násilné smrti při atentátu roku 1634 v Chebu se panství i s hradem a zámkem dostalo do vlastnictví jeho vraha Richarda Waltera Butlera. Po jeho smrti přešla Dubá do rukou vdovy regentky Anny Marie z Donína, která se provdala za hraběte z Heissensteinu. Pak nastalo období soudních sporů s irskou rodinou Butlerů.[7] Butlerové zde tvrdě panovali až do roku 1723. Roku 1680 vymřelo mnoho obyvatel na mor a roku 1695 město poničil požár.[8] Původní obyvatelstvo bylo české, až během 17. století sem přišli němečtí kolonisté.[6]

V letech 1723 až 1806 správu nad městečkem převzal hrabě Karel Rudolf Sweerst-Sporck (z rodiny Šporků). Měl umělecké sklony a jeho zásluhou se zde začaly stavět barokní stavby, chrám, kaple, sochy ve městě.[7]

V letech 1744–1760 byl postaven kostel Nalezení svatého Kříže, oba starší kostely byly posléze zrušeny a zanikly. Dubský hrad se rovněž nedochoval, v polovině 16. století postavil Adam Berka z Dubé nedaleko města zámek Nový Berštejn.

V roce 1843 se Dubá dočkala povýšení na město.[6]

Dubá okresním městem

[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení nevolnictví a v důsledku revolučních událostí roku 1848 došlo v Rakousko-Uhersku k radikálním změnám státní správy. Byla zrušena panství šlechty, ustanoveny během roku 1850 nové kraje, politické a soudní okresy. Dubá byla v roce 1848 součástí panství Berštejn, které vlastnil hrabě Kristián z Valdštejna a Vartenberka. Panství Berštejn náleželo pod kraj Mladá Boleslav.

Po reformě se stala Dubá sídlem politického okresu Dubá (Politischer Bezirk Dauba),[9] jehož součástí byly dva soudní okresy (Dubá a Štětí). Do politického okresu náleželo 42 obcí, z nichž dvě byla městem, Dubá a Doksy. Dubá byla i sídlem berního úřadu. Okresní soud v Dubé spadal pod krajský (zemský) soud v České Lípě.

Při další státní reformě byl roku 1855 Českolipský kraj zrušen a byly ustaveny jiné kraje. Okres Dubá zůstal v kraji Mladá Boleslav, který se rozsahem území změnil. Změnil se i seznam obcí v okresu Dubá. Soud v Dubé byl převeden pod krajský soud v Mladé Boleslavi.

Vstup do budovy radnice

V roce 1862 byly zcela zrušeny kraje a poté řada politických okresů. Okres řízený okresním hejtmanstvím Dubá a také soudní okres v Dubé zůstaly. Tento stav s menšími úpravami zůstal do roku 1918.[10] Od 18. století se v Dubé rozšířilo pěstování chmele, které znamenalo rozkvět celé oblasti Dubska, postupné upadání chmelařství po roce 1900 znamenalo ekonomický i demografický pokles. Podíl na něm měla i absence železničního spojení s okolním světem. Po posledním velkém požáru v roce 1845 bylo město přestavěno do klasicistní podoby, postavena byla i nová radnice, kde sídlily od roku 1851 okresní úřady a soud.[11]

V roce 1869 byla v Dubé ustavena Jednota bratrská, vybudováno středisko a konala se pravidelná náboženská kázání.[12]

Vývoj po roce 1945

[editovat | editovat zdroj]

Dnešní podobu město získalo po bombardování 9. května 1945 a následných demolicích. Dubá byla součástí Sudet, a po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a příchodu nových osídlenců. Roku 1949 byl zrušen okres Dubá, posléze se město stalo jen střediskovou obcí. Statut města byl Dubé vrácen v roce 1992.

Dubá se profiluje jako výletní a turistické středisko. Je zde autokemp Nedamov na břehu Černého rybníka, v okolních vesnicích je několik penzionů (Nedamov, Horní Dubová Hora, Heřmánky). Naučná stezka Dubsko - Kokořínsko, která vede nejzajímavějšími místy, má delší a kratší trasu a začíná nedaleko autobusového nádraží. Okolní krajina je protkána sítí turistických značených stezek a vedou odtud cyklostezky směrem na Mšeno, Doksy, Štětí či Holany. Dostupnost většiny okolních vesnic a osad veřejnou dopravou je o víkendu či o letních prázdninách velmi problematická, ve městě nenabízí své služby ani taxi.

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Větší část městské zástavby Dubé s okolními vesnicemi leží na území Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj, přesněji její jižně položené kokořínské části.[13] Nachází se zde přírodní rezervace Mokřady horní Liběchovky,[14] v níž se vyskytují některé vzácné druhy rostlin a živočichů. Tato rezervace je součástí území chráněných mokřadů dle Ramsarské úmluvy. Na území Dubé částečně zasahuje svým jižním výběžkem v okolí Malého Vlhoště přírodní rezervace Vlhošť. Na katastrech městečka a k němu připojených částí jsou dále přírodní památky Martinské stěny, Kamenný vrch u Křenova a Deštenské pastviny.[15]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 ve městě žilo 1 514 obyvatel (z toho 717 mužů), z nichž bylo sto Čechoslováků, 1 386 Němců, jeden Žid a 27 cizinců. Převládala římskokatolická většina (1 424 osob), ale žilo zde také padesát evangelíků, jeden člen církve československé, 23 židů, dvanáct příslušníků nezjišťovaných církví a čtyři lidé bez vyznání.[16] Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 1 417 obyvatel: 167 Čechoslováků, 1 225 Němců, pět příslušníků jiné národnosti a dvacet cizinců. Většina (1 314 osob) byla římskými katolíky, 56 lidí patřilo k evangelickým církvím, dvanáct k církvi československé, dvanáct k církvi izraelské, pět k jiným nezjišťovaným církvím a osmnáct lidí bylo bez vyznání.[17]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[18][19]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 758 1 885 1 810 1 724 1 530 1 514 1 417 1 145 1 163 1 097 1 271 1 180 1 246 1 246 1 135
Počet domů 256 247 256 256 259 266 278 229 231 202 229 250 279 284 284

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Části města

[editovat | editovat zdroj]

Město Dubá se skládá z celkem 20 částí, které se rozkládají na 11 katastrálních územích:

Od 1. července 1980 do 30. června 1990 k městu patřily i Vrchovany.[20]

Symboly

[editovat | editovat zdroj]

Město má znak, který vychází z městského pečetidla z roku 1727. Návrh praporu zpracovala Mgr Markéta Myšková. V listopadu 1999 návrh projednalo zastupitelstvo města, v květnu 2000 jej posoudil podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a 13. listopadu 2000 jej městu předseda Poslanecké sněmovny udělil.[21]

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Do roku 2017, než byl dokončen obchvat Dubé, procházela středem města silnice I/9, která vede z Prahy přes Mělník a Českou Lípu do Saska. Obchvat se třemi mosty je dlouhý tři kilometry a přišel na 440 milionů Kč bez DPH.[22] Z Dubé vycházejí též silnice II/260 přes Tuhaň do Úštěku, II/259 přes Mšeno do Kosmonos, z místní části Nový Berštejn vychází silnice II/270 na Doksy, Mimoň a Jablonné v Podještědí. Nejbližší železniční trať Bakov nad Jizerou – Jedlová prochází přes Doksy asi devět kilometrů severovýchodně od Dubé.

Dvě státní poštovní autobusové linky, v trase Dubá – Liběchov a Dubá – Doksy, zřídila C. k. provozní správa státních autobusových linií v Dubé 30. července 1908. V prosinci 1909 přibyla linka Dubá – Jestřebí, čímž se správa v Dubé spolu s pardubickou a opavskou stala jednou ze tří největších autobusových správ v českých zemích; v červenci 1914 ujely dubské autobusy 7751 km a přepravily 6995 cestujících, čímž se po Opavě umístila tato správa na druhém místě. Provoz dubských linek byl z důvodu válečného stavu ukončen 29. července 1914.[23]

Za první republiky se Dubá opět stala centrem místní autobusové dopravy. K roku 1929 odtud vyjížděly autobusové linky státní poštovní automobilní správy:[24]

Po začlenění dosavadní Správy poštovní automobilní dopravy, dominantního státního dopravce, do ČSD v letech 1933–1934 existovala podle ročenky pro rok 1938 autospráva ČSD Česká Lípa, pod niž patřily garáže Dubá a Mladá Boleslav a pobočné garáže Bělá pod Bezdězem, Bor u České Lípy, Cvikov, Děčín, Litoměřice dolní nádraží, Jablonec nad Nisou, Nové Benátky, Turnov.[25]

Po osvobození Dubé v roce 1945 byla zahájena výstavba nových garáží ČSD. V roce 1949 došlo k zásadní reorganizaci a Autospráva ČSD byla převedena pod nově založený národní podnik ČSAD. Dubá se stala součástí okresu Doksy nově zřízeného Libereckého kraje. Výstavba garáží ČSAD v Dubé byla ukončena a následně byl vybudován nový dopravní závod v Bělé pod Bezdězem a Dubá se stala provozovnou dopravního závodu 610 Bělá pod Bezdězem. K další změně dochází v roce 1960, kdy provozovna Dubá je začleněna do nově zřízeného Dopravního závodu se sídlem v České Lípě. K další změně dochází v roce 1963 kdy je ustaven národní podnik Československá státní automobilová doprava, Ústí n. L. s Dopravním závodem 402 Česká Lípa, který sdružuje 4 provozovny (Česká Lípa, Dubá, Mimoň a Nový Bor)

Na autobusovém nádraží zastavují kromě regionálních a dálkových linek tohoto dopravce též dálkové linky dopravců Quick Bus, Josef Hemelík a BusLine z Prahy na Šluknovsko a linka dopravce Jaroslava Štěpánka z Prahy do Jablonného v Podještědí. Na území města Dubá se nachází celkem 25 zastávkových bodů (názvů zastávek), z toho jen 2 (Dubá, aut. nádr. a Dubá, školka) přímo v místní části Dubá, ostatní v připojených vsích či na rozcestích mimo zástavbu.

Společnost

[editovat | editovat zdroj]

[potřebuje aktualizovat]

V Dubé funguje několik spolků a občanských sdružení:

Dny evropského dědictví v areálu sušárny chmele (září 2022)
  • TJ Slavoj Dubá – organizuje především kopanou a tenis. Fotbalový tým mužů zakončil sezonu 2010/2011 na 13 místě ve čtrnáctičlenné tabulce I.B třídy Libereckého kraje.[26] O rok později skončili fotbalisté v II. třídě okresního přeboru čtvrtí.[27]
  • Sbor dobrovolných hasičů
  • Rodinné centrum Klub malých Dubáčků, od roku 2008 pořádá řadu kulturních a společenských akcí pro celé rodiny
  • Rybáři
  • Podbezdězský spolek intelektuální, poetický a okrašlovací pořádá výstavy a příležitostně jiné kulturní akce
  • Bodlinky je název dětské skupiny, která podniká především ekologicky zaměřené akce

Ve městě je k dispozici sál pro společenské akce v budově bývalého Svazarmu. Chátrající budovu hotelu Slavie s divadelním sálem muselo město vykoupit od správce konkurzní podstaty a od roku 2015 je objekt v rekonstrukci.[28] Od roku 2006 funguje Galerie Pošta a příležitostně výstavní prostor v bývalé šatlavě. V autokempu Nedamov se každoročně v polovině srpna pořádá jazzový festival a v červenci a srpnu letní kino. Město vydává svůj měsíčník Dubáček a na internetu je jeho obdoba. V rámci Dnů evropského dědictví je každoročně zpřístupněna historická sušárna chmele, kterou město rekonstruuje od roku 2017, a v jejím areálu se odehrává pestrý kulturní program.[29]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článcích Seznam kulturních památek v místní části Dubá a Seznam kulturních památek ve vesnicích města Dubá.

Historické jádro města je městskou památkovou zónou.[30]

Kostel Nalezení svatého Kříže

[editovat | editovat zdroj]
Kostel Nalezení sv. Kříže

Kostel Nalezení svatého Kříže byl postaven v letech 1744–1760 nákladem hraběte Františka Karla Sweert-Sporcka pravděpodobně architektem Anselmem Luragem. Barokní báně věží shořely při požáru v roce 1845 a věže byly následně zastřešeny jen nízkými stříškami. Kostel byl poškozen i při bombardování v roce 1945. Zařízení je rokokové od Fr. Adámka a J. Chládka, hlavní oltářní obraz je signován „FB 1755“, obraz Nanebevzetí Panny Marie od F. J. Richtera z roku 1729 pochází ze zrušeného kostela, původně zasvěceného sv. Kateřině, posléze Nanebevzetí Panny Marie. Hřbitov kolem kostela byl zrušen v roce 1855, sochy sv. Václava a sv. Ludmily, které stály na schodišti u bočního vchodu kostela, byly v nedávné době zcizeny. U kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1740, přenesená sem od farní zdi. Nedaleko kostela je farní budova z roku 1736.[8]

Sušárna chmele

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Sušárna chmele (Dubá).
Sušárna chmele v Dubé

Nejstarší písemný doklad o existenci sušárny a sířírny chmele na jižním okraji města Dubá je z roku 1877. V Dubé je doloženo v době největší produkce chmele šest sušáren a síříren, z nichž se pouze tato dochovala víceméně v původním stavu, proto je cennou technickou památkou. Protože byly zničeny stavební spisy z předválečného období, není možné vysledovat průběh stavby a přestaveb objektu. Prvními majiteli a pravděpodobně i staviteli byli manželé Langhansovi z čp. 133 v Dubé. Počátkem roku 1877 sušárnu koupili obchodníci s chmelem J. Grundfest z Horní Vidimi a A. Sommer z Prahy. Koncem 19. století došlo k rozšíření sušárny, přistavěna byla severní část. Tomu odpovídá i datum nad jedním z vchodů – 1889. V roce 1904 získali sušárnu manželé Grundfestovi z Dubé a v listopadu roku 1924 ji koupili i s vybavením manželé Reichmannovi z čp. 40 v Dubé, kteří ale vše s obavou před hrozící rasovou perzekucí v roce 1936 odprodali chmelařskému spolku Hopfenbau-Verband des Daubaer Grünlandes v Dubé. V prosinci 1943 se majitelem sušárny stala společnost Hopfenverkehrsgenossenschaft v Dubé.

Po druhé světové válce byla sušárna konfiskována a v únoru 1950 přidělena Hospodářskému družstvu skladištnímu a výrobnímu v Dubé. Později se stala majetkem Státního statku, který zde choval kuřata – brojlery. Státní statek objekt posléze předal Městu Dubá. Dosud zachovaná jižní věž byla opravena státním statkem, druhou provizorně zastřešilo a zdivo nechalo opravit Město Dubá. Tyto věže jsou svým kruhovým tvarem v Čechách neobvyklé, obdobné se častěji nacházejí v Anglii. Sušení v nich probíhalo na sítech a dřevěných roštech, který je v jižní věži dosud zachovaný, pravděpodobně pomocí přímého vytápění v přízemí věží.

Vlevo od sušárny v místech dnešních zahrádek býval morový hřbitov pro oběti velkého moru v roce 1680, velký kříž, který místo označoval se nyní nachází u kostela.

Ostatní pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Památkově chráněné skalní sklípky v Sadové ulici
Zazděný smírčí kříž v Českolipské ulici
Městská knihovna
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve vesnicích města Dubá.

Socha svatého Prokopa

[editovat | editovat zdroj]

Socha sv. Prokopa stojí asi 1 km jihovýchodně od Dubé nedaleko místa, kde Ignác Schiffner ubil chmelovou tyčí k smrti svého otce. Brzy po vraždě byl popraven vpletením do kola v Mladé Boleslavi. Tato příhoda byla inspiračním zdrojem pro báseň Máj Karla Hynka Máchy.

Další místa

[editovat | editovat zdroj]
  • Křížový kámen (pravděpodobně smírčí kříž) s nesouměrně zaoblenou horní hranou. Přední strana k silnici má zahloubený reliéf latinského kříže, zadní strana je hladká. Stojí v podezdívce plotu domu číslo 105 při hlavní silnici (ulice Českolipská) poblíž křižovatky s Dlouhou ulicí.
  • Velký beškovský vrch
  • Blízká zřícenina Chudý hrádek
  • jeskyně poustevníka a Boží hrob se sochou Krista, ke kterému vedla ze Studeného dolu křížová cesta.

Osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

S Dubou je spojována řada osobností kulturního a veřejného života. Bohumil Kinský, učitel z České Lípy, aktivní činitel Klubu českých turistů, fotograf, historik a autor turistických průvodců, vydal v roce 1936 u příležitosti stého výročí Máchova úmrtí svou nejobsáhlejší publikaci Dubské Švýcarsko.[32] V Dubé žila a působila spisovatelka Markéta Reichmannová-Bělská a profesorka Mia Visconti-Pollitzer.[zdroj?]

  • Karel Hynek Mácha – básník několikrát procházel Dubou při svých cestách do Doks a na hrady Housku či Bezděz. Z návštěv Starého a Nového Berštejna se dochovala Máchova perokresba a akvarel. Děj jeho Máje byl inspirován událostí, k níž došlo v květnu 1774 u Rozprechtic, kdy zde Ignác Schiffner zavraždil svého otce Antonína.[32]
  • Jiří Mahen – básník a spisovatel, vlastním jménem Antonín Vančura. Pocházel z Čáslavi, jeho otec po úpadku své živnosti působil 12 let v Dubé jako pomocník zdejšího kazatele Jednoty bratrské a kolportér náboženské literatury. Jiří Mahen rok strávil v měšťanské škole v Dubé a později v době studií v Čáslavi do Dubé jezdil za otcem na prázdniny. Své vzpomínky promítl do statí "Knížka o českém charakteru" a "Mezi Němci", vztah k odkazu K. H. Máchy vyjádřil ve studii "Máchovská krajina".[32]
  • Jiří Weil – po druhé světové válce žil spisovatel ve svém domku ve Vrchovanech. Od roku 1948 se stal tzv. kulturním patronem Dubska, organizoval kulturní život ve vesnicích, besedy a přednášky. Obraz zdejší krajiny zachytil ve svém díle "Harfeník" z roku 1958.[32]
  • Marie Majerová – spisovatelka krátce působila na Dubsku jako kulturní patronka, téma zdejších přírodních krás se objevilo v některých jejích fejetonech a v povídce "Tři kamarádi".[32]
  • Gustav Zvěřina – kazatel Jednoty bratrské, v Dubé působil v letech 1948 až 1980. V roce 1959 se podílel na obnově expozic místního muzea, které však bylo po roce 1960 zrušeno. Spolupracoval s českolipským okresním muzeem při mapování kulturních památek v Dubé a okolí a zpracování jejich soupisu.[32]

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ DULÍK, Stanislav; PRÁŠIL, Petr. Dubá a okolí na starých pohlednicích. Hostivice: Petr Prášil, 2006. ISBN 80-86914-16-X. Kapitola Dubá, s. 11. 
  5. ↑ PODHORSKÝ, Marek. Liberecký kraj. Praha 7: freytag&berndt, 2002. ISBN 80-7316-032-3. Kapitola Českolipsko, s. 37. 
  6. ↑ a b c NOVOTNÁ, Daniela. Kokořínsko. Praha: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-843-1. Kapitola Místopisná část, s. 46. 
  7. ↑ a b Dubá a okolí, str.11
  8. ↑ a b Liberecký kraj – Českolipsko, str. 38
  9. ↑ Ehem. politischer Bezirk / prev. district: Dauba [online]. [cit. 2018-05-03]. Dostupné online. (německy) 
  10. ↑ SOVADINA, Miloslav. Správní vývoj Českolipska. Česká Lípa: Státní okresní archiv, 1998. ISBN 80-238-3843-1. Kapitola Vývoj správy na Českolipsku, s. 48. 
  11. ↑ DULÍK, Stanislav. Doksy a okolí. Hostivice: Mgr Petr Prášil, 2009. ISBN 978-80-86914-81-7. Kapitola Popis regionu, s. 4. 
  12. ↑ SOVADINA, Miloslav. Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipsko, 2007. ISBN 978-80-86319-00-1. Kapitola Proč vznikla Jednota bratrská v Dubé, s. 93. 
  13. ↑ Seznam.cz. CHKO Kokořínsko – Máchův kraj [online]. Mapy.cz [cit. 2020-10-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ Archivovaná kopie. www.kokorinsko.ochranaprirody.cz [online]. [cit. 2007-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-27. 
  15. ↑ MODRÝ, Martin; SÝKOROVÁ, Jarmila. Maloplošná chráněná území Libereckého kraje. Liberec: Liberecký kraj, referát ŽP a zemědělství, 2004. S. 13 a 17. 
  16. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 182. 
  17. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 53. 
  18. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  19. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  20. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 638.  Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
  21. ↑ KASÍK, Stanislav. Nové symboly měst. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 2002, roč. 11, s. 241. ISSN 1211-9172. 
  22. ↑ LÁNSKÝ, Tomáš. Dubá je nově bez kamionů. O peníze nepřijdeme, věří město. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-07-25 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. 
  23. ↑ Petr Hoffmann: Dějiny státní autobusové dopravy v českých zemích a na Slovensku, 1. díl. Poštovní autobusy 1908–1914., vydavatelství dopravní literatura Ing. Luděk Čada, Litoměřice 2010. Str. 147, správa Dubá, str. 49, přehled státních autobusových linek v českých zemích před 1. světovou válkou
  24. ↑ Martin Harák: Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů (I), Corona, Praha, 2005, ISBN 80-86116-30-1, kap. 2.3 Autobusy ČSD, str. 38, seznam státních poštovních linek k roku 1929
  25. ↑ Martin Harák: Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů (I), Corona, Praha, 2005, ISBN 80-86116-30-1, kap. 2.3 Autobusy ČSD, str. 46 a násl.
  26. ↑ Radek Valenta. Fotbalová I.B třída Liberecka. Českolipský deník. Červen 2011, roč. 18, čís. 22. června, s. 16. ISSN 1214-8462. 
  27. ↑ Kopeme za fotbal – Výsledky soutěží. Českolipský deník. Červen 2012, roč. 19, čís. 20. června, s. 16. ISSN 1214-8462. 
  28. ↑ Hotel Slavie, Dubá [online]. [cit. 2020-10-09]. Dostupné online. 
  29. ↑ Dny evropského dědictví v Dubé u sušárny chmele [online]. Dubá: Městský úřad, 2022 [cit. 2022-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-09-12. 
  30. ↑ NOVOTNÁ, Daniela. Kokořínsko. Praha: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-843-1. Kapitola Turistická část, s. 23. 
  31. ↑ Zdeněk Kraus. Dubá opraví další unikátní sklípky. Turisty tam nepustí. Českolipský deník [online]. 2014-01-22 [cit. 2014-01-22]. Dostupné online. 
  32. ↑ a b c d e f VOJTÍŠKOVÁ, Marie; VOJTÍŠEK, Břetislav, et al. Dubá a okolí. Praha: [s.n.], 1993. 40 s. S. 20–23. 
  33. ↑ Přeshraniční spolupráce s městem Mirsk [online]. Dubá: Městský úřad Dubá [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Město Dubá

k. ú. Dubá (Dubá • Horní Dubová Hora • Nový Berštejn) • k. ú. Deštná u Dubé (Deštná) • k. ú. Dražejov u Dubé (Dražejov • Kluk • Nedvězí) • k. ú. Dřevčice (Dřevčice • Sušice) • k. ú. Heřmánky (Heřmánky) • k. ú. Horky u Dubé (Horky) • k. ú. Korce (Korce • Plešivec) • k. ú. Lhota u Dřevčic (Lhota) • k. ú. Nedamov (Nedamov • Křenov • Panská Ves) • k. ú. Zakšín (Zakšín • Bukovec) • k. ú. Zátyní (Zátyní)

Města, městyse a obce okresu Česká Lípa
Bezděz • Blatce • Blíževedly • Bohatice • Brniště • Cvikov • Česká Lípa • Doksy • Dubá • Dubnice • Hamr na Jezeře • Holany • Horní Libchava • Horní Police • Chlum • Chotovice • Jestřebí • Kamenický Šenov • Kozly • Kravaře • Krompach • Kunratice u Cvikova • Kvítkov • Luka • Mařenice • Mimoň • Noviny pod Ralskem • Nový Bor • Nový Oldřichov • Okna • Okrouhlá • Pertoltice pod Ralskem • Polevsko • Provodín • Prysk • Radvanec • Ralsko • Skalice u České Lípy • Skalka u Doks • Sloup v Čechách • Slunečná • Sosnová • Stráž pod Ralskem • Stružnice • Stvolínky • Svojkov • Svor • Tachov • Tuhaň • Velenice • Velký Valtinov • Volfartice • Vrchovany • Zahrádky • Zákupy • Žandov • Ždírec
legenda: město, městys.