Dusičnan uranylu
| Dusičnan uranylu | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Dusičnan uranylu |
| Anglický název | Uranyl nitrate |
| Sumární vzorec | UO2(NO3)2 UO2(NO3)2•2 H2O (dihydrát) UO2(NO3)2•6 H2O (hexahydrát) |
| Vzhled | žluté krystalky nebo prášek |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 10102-06-4 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 394,038 g/mol 430,069 g/mol (dihydrát) 502,13 g/mol (hexahydrát) |
| Teplota tání | 60,2 °C (hexahydrát) |
| Teplota rozkladu | 100 °C (dihydrát) |
| Hustota | 3,35 g/cm3 (dihydrát) 2,807 g/cm3 (18 °C, hexahydrát) |
| Index lomu | 1,498 7 (hexahydrát) |
| Rozpustnost ve vodě | Dihydrát 108 g/100 g (10 °C) 119 g/100 g (20 °C) 127 g/100 g (25 °C) 138 g/100 g (30 °C) 163 g/100 g (40 °C) 203 g/100 g (50 °C) 400 g/100 g (80 °C) Hexahydrát 170,7 g/100 g (0 °C) 243,8 g/100 g (20 °C) 583,7 g/100 g (50 °C) 1 077 g/100 g (80 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | Rozpustný v methanolu, ethanolu, acetonu, diethyletheru |
| Měrná magnetická susceptibilita | 0,665·10−6 cm3g−1 (15 °C, hexahydrát) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | kosočtverečná nebo jednoklonná (dihydrát) kosočtverečná (hexahydrát) |
| Hrana krystalové mřížky | hexahydrát a= 1 315 pm b= 802 pm c= 1 142 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1 989 kJ/mol (dihydrát) |
| Bezpečnost | |
 GHS06  GHS08  GHS09 Nebezpečí[1] | |
| R-věty | R26/28, R33, R51/53 |
| S-věty | (S1/2), S20/21, S45, S61 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dusičnan uranylu (UO2(NO3)2) je ve vodě rozpustná žlutá sůl. Je znám její di-, tri- a hexahydrát. Je triboluminiscenční, což znamená, že krystalky při drcení světélkují (stejný jev lze pozorovat při drcení krystalků soli, sfaleritu a křemene).
Dá se připravit reakcí solí uranu s kyselinou dusičnou. Je rozpustný ve vodě, ethanolu a acetonu.
Je mírně radioaktivní a vysoce toxický, tvoří krystalky nažloutlé průsvitné barvy. Používá se k zesilování negativů, světlotisku a také kvůli vysoké chemické toxicitě pro vyvolání patologického stavu ledvin u zvířat.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Uranium nitrate oxide (UO2(NO3)2). pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dusičnan uranylu na Wikimedia Commons
