Dušení (též asfyxie) je omezení až zastavení přísunu kyslíku a/nebo odsunu oxidu uhličitého v těle, subjektivním projevem je dušnost (která vzniká pouze druhým zmiňovaným mechanismem). Nastává jak z příčin zevních, tak vnitřních a může vést až ke smrti udušením, přičemž probíhá ve čtyřech stádiích.
Dochází ke znemožnění přívodu kyslíku do plic a/nebo výdeje oxidu uhličitého do ovzduší.
Jde o primárně vnitřní poruchu, která vede k nedostatečnému zevnímu dýchání, neschopnosti transportu krevních plynů či nefunkčnímu buněčnému dýchání.
Ve stadiu inspirační dušnosti dochází ke dráždění dechového centra zvýšením oxidu uhličitého v krvi. Dýchání je usilovné se zvýšenou frekvencí, začíná se zvyšovat krevní tlak.
Ve stadiu exspirační dušnosti dále stoupá krevní tlak a dochází ke klonickým záškubům svalů. Objevuje se centrální cyanóza a postižený upadá do bezvědomí.
Preterminální stádium se vyznačuje hlubokým bezvědomím, poklesem krevního tlaku, krátkodobou zástavou dechu a přechodnou srdeční zástavou.
Terminální stádium následuje po několika hlubokých vdeších a vyznačuje se definitivní zástavou dechu, dalším poklesem tlaku krve a minimální srdeční činností. Následuje smrt udušením.