Dvouzubec černoplodý | |
---|---|
Dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa) | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
Rod | dvouzubec (Bidens) |
Binomické jméno | |
Bidens frondosa L., 1753 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa) je nepůvodní druh plevelné rostliny, která je běžně známa svými ozubenými nažkami zachycující se za oblečení při podzimní procházce neobhospodařovanou krajinou.
Rostlina je původem ze Severní Ameriky, hlavně ze Spojených států Severoamerických a Kanady. Zavlečena byla postupně do Evropy, východní Asie i na Nový Zéland. Je to invazivní druh, počítá se mezi neofyty. V Evropě byla prvně zjištěna v roce 1777 v Polsku a v roku 1894 na území dnešní České republiky. Roste zpravidla do nadmořské výšky 1600 m.
Přednostně vyrůstá v sladkovodních pobřežních biotopech, na obnažených březích řek, jezer, rybníků, umělých vodních nádrží a v podmáčených sníženinách. Druhotně roste v ruderálních společenstvech na vlhkých místech, v příkopech i jako plevel na zavlažovaných polích. Podmínkou zdárného vyklíčení je dostatek vlhkosti v době klíčení a vytváření kořenového systému. Nejvyššího vzrůstu dosahuje v půdách bohatých na dusík. V České republice se vyskytuje hojně, obzvláště v teplých nivách větších řek. Místy vytlačuje i původní druh dvouzubec trojdílný vůči kterému má konkurenční výhodu, klíči o týden dřív a rychleji vyrůstá.[2][3][4]
Jednoletá rostlina s přímou nebo vystoupavou lodyhou vyrůstající z mělkých, rozvětvených vláknitých kořenů. Dosahuje výšky 120 až 180 cm a v horní části se bohatě rozvětvuje, je lysá, pouze na uzlinách je mírně chlupatá. Je nevýrazně čtyřhranná, hojně olistěná, často mívá fialový nádech. Listy s řapíky dlouhými 1 až 5 cm bývají trojčetné nebo pérovitě složené ze 2 až 5 podlouhle kopinatých lístků. Bývají obvykle dlouhé od 3 do 8 cm a široké od 2 do 6 cm a mají řapíčky okolo 5 mm, koncový lístek bývá vždy větší. Čepele listů jsou tmavozelené až nafialovělé barvy, vejčitého tvaru, na bázi klínovité a na konci zašpičatělé, okraj mívají zubatý až ostře pilovitý, zespodu mohou být lysé nebo chlupaté.
Vzpřímené květní úbory, měřící v průměru 1 až 2 cm, vyrůstají na stopkách dlouhých 1 až 4 cm jednotlivě, po dvou nebo po třech, jindy bývají seřazeny do volného chocholíku. V květním lůžku vyrůstá okolo 20 až 60 terčovitých trubkovitých květů se žlutou pětičetnou korunu. V květu je na bělavých nitkách pět tyčinek s prašníky okolo čnělky s dvojitou bliznou.Vnějších jazykových okrajových květů s oranžově žlutými plátky velkými 2,5 až 3 cm bývá 3 až 5, velmi často však zcela chybí. Rozkvétají v červenci až září. Mělký polokulovitý zákrov je dvouřadý, jeho 5 až 7 vztyčených vnitřních listenů je podlouhle vejčitých, načernalých, blanitě olemovaných, bývají dlouhé 0,5 cm a široké 0,3 cm. Vnějších zelených listenů je 5 až 8, u báze jsou vlnité a mají nejčastěji podlouhle kopinatý až obkopinatý či lopatkovitý tvar a délku od 1 do 5 cm, jsou znatelně delší než květy.
Plody jsou šedé až černohnědé, zploštělé, štíhle, vejčitě klínovité nažky dlouhé 6 až 8 mm. Mají čtyřhranný tvar a naspodu jsou ostře seříznuté, po stranách mají výstupky a řídké chloupky, dole dva ostré zuby dlouhé 2,5 až 4,5 mm. Chromozómové číslo: 2n = 48.[2][3][5][6][7]
Ve volné přírodě jsou rostliny z blízkosti vodních toků potravou pro ondatry a semena plovoucí po vodě požírají kachny. Na suché půdě se semeny krmí drobní hlodavci, bažanti a další ptáci, mladými rostlinami pak zajíci. Většinou je tento druh z náhledu pěstitelů klasifikován jako nepříliš obtížný plevel, který lze na obdělávaných plochách vymýtit. Z pohledu vlivu dvouzubce černoplodého na jiné plevelné volně rostoucí rostliny je hodnocen jako nepříliš nebezpečný a jeho velkoplošné omezování se nepředpokládá.[4][6]