Dřín hlavatý | |
---|---|
Květenství dřínu hlavatého | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | dřínotvaré (Cornales) |
Čeleď | dřínovité (Cornaceae) |
Rod | dřín (Cornus) |
Binomické jméno | |
Cornus capitata Wall., 1820 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dřín hlavatý (Cornus capitata) stálezelená dřevina pocházející z Asie. Plody jsou jedlé a v teplejších oblastech je využíván jako okrasná dřevina.
Dřín hlavatý je stálezelený keř nebo strom obvykle 3 až 15 metrů vysoký. Kůra je hnědá až černošedá, mladé větévky jsou šedozelené, starší šedohnědé. Listy jsou oboustranně šedavě zelené, kožovité, úzce oválné až kopinaté, 5 až 12 cm dlouhé a 2 až 4 cm široké, špičaté a s klínovitou bází. Čepel listů je na spodní straně hustě chlupatá přitisklými chlupy. Žilnatina je velmi řídká, na každé straně listu jsou jen 3 nebo 4 žilky. Květy jsou uspořádány v kulovitém staženém vrcholíku, podepřeném 4 velkými až 6 cm dlouhými bílými nebo narůžovělými listeny. Plodem jsou peckovice srůstající do kulovitého fialovočerveného plodenství.[2][3]
Přirozený areál rozšíření dřínu hlavatého je v jižní Číně, Indii, Nepálu, Barmě a Bhútánu. Roste ve stálezelených a smíšených lesích v nadmořské výšce 1000 až 3200 m.[2]
Nápadné červené a sladké plody (přesněji plodenství) jsou za zralosti jedlé. Obdobná jedlá plodenství má i dřín japonský. Kůra je využívána v medicíně, z větví a listů je získáván tanin.[2] V našich podmínkách není mrazuvzdorný a ve sbírkách našich botanických zahrad není uváděn.[4]