EMD F2

EMD F2
	Lokomotiva F2 železnice A&EC
Základní údaje
Výrobce	Progress Rail Locomotive (1946)
Počet vyrobených kusů	74 a 30
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	Bo'Bo'
Odkazy
	multimediální obsah na Commons
	Vysvětlivky pojmů v infoboxu.; Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

EMD F2 byla dieselelektrická lokomotiva vyráběná během roku 1946 americkou firmou Electro-Motive Division (EMD), patřící do koncernu General Motors. Šlo pouze o přechodné řešení před zavedením nového modelu F3 do sériové výroby.

Výroba

Ačkoliv byl model F3 představen již v létě roku 1945, problémy s novým trakčním generátorem D12 měly za následek zpoždění sériové produkce. Mezi červencem a listopadem 1946 tak opustilo brány závodu v La Grange 104 lokomotiv F2, které byly s lokomotivami F3 téměř totožné, ale byly vybaveny starším generátorem D8 použitým u lokomotiv modelu FT. Z tohoto důvodu byl výkon omezen na 1 350 koňských sil (asi 1 000 kW), v porovnání s 1 500 koňskými silami (asi 1 100 kW) u modelu F3.^[1]

Technický popis

Lokomotiva F2 byla skříňového uspořádání, usazená na dvou dvounápravových podvozcích typu Blomberg. Vyrobeno bylo 74 kusů v provedení A se stanovištěm obsluhy na jednom konci a 30 kusů v provedení B bez stanoviště. Lokomotiva byla poháněna šestnáctiválcovým dvoudobým vznětovým motorem s válci do V typu 567B, přeplňovaným dvěma Rootsovými dmychadly. Rozsah jeho otáček byl od volnoběžných 275 ot./min až po 800 ot./min v nejvyšším 8. stupni.^[2] Lokomotiva F2 vážila asi 104,3 tun a s 15,45 m byla o něco delší než předválečný typ FT. Proti tomuto modelu se odlišovala i po vizuální stránce, mimo jiné třemi kulatými okny v bočnicích (lokomotiva FT měla okna čtyři a umístěná blíže u sebe) a čtveřicí ventilátorů chlazení vodního okruhu vystupujících ze střechy nad spalovacím motorem. Tyto ventilátory, stejně jako ventilátory chlazení trakčních motorů, byly nově poháněny elektromotory napájenými z třífázového alternátoru D14, u lokomotiv FT byly pomocné pohony poháněny mechanicky a pomocí řemenů.^[3]

Provoz

Prvním vlastníkem lokomotiv F2 se díky nákupu dvou kusů stala železniční společnost Atlantic & East Carolina (A&EC). Několik železnic pak nakoupilo lokomotivy F2 v provedení A, aby je mohlo spárovat s dvojdílnými (A-B) jednotkami FT a vytvořit tak jednotky trojdílné. 28 lokomotiv ve 14 párech A-B bylo exportováno do Mexika. Tamní národní železniční dopravce N de M si je objednal se dvěma různými převodovými poměry, aby část z nich mohla být nasazena do těžké nákladní dopravy v náročném horském terénu, zatímco další byly vybaveny parními generátory pro vytápění osobních vlaků.^[4]

Reference

↑ SOLOMON, Brian. Electro-Motive E-units and F-units. Minneapolis, MN, USA: Voyageur Press, 2011. ISBN 9781610597746. S. 110.
↑ EMD F2 Operating Manual [online]. La Grange, IL, USA: Electro-Motive Division, 1946-06-01 [cit. 2021-12-23]. Kapitola General Description. Dostupné online.
↑ EMD F2 Operating Manual, kap. Differences in Engine Room Equipment
↑ SOLOMON, s. 110–111

Literatura

SOLOMON, Brian. Electro-Motive E-units and F-units. Minneapolis, MN, USA: Voyageur Press, 2011. ISBN 9781610597746.

Související články

EMD F7

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu EMD F2 na Wikimedia Commons

[1] SOLOMON, Brian. Electro-Motive E-units and F-units. Minneapolis, MN, USA: Voyageur Press, 2011. ISBN 9781610597746. S. 110.

[:2-2] EMD F2 Operating Manual [online]. La Grange, IL, USA: Electro-Motive Division, 1946-06-01 [cit. 2021-12-23]. Kapitola General Description. Dostupné online.

[3] EMD F2 Operating Manual, kap. Differences in Engine Room Equipment

[4] SOLOMON, s. 110–111

[1]

[2]

[3]

[4]