eSIM (anglicky embedded-SIM) je náhrada fyzické SIM karty za programovatelný obvod, která je trvale umístěna v zařízení. Standard eSIM byl poprvé vydán v roce 2016 a eSIM začala postupně nahrazovat fyzickou SIM kartu v mobilních telefonech a dalších zařízeních používajících mobilní síť (eSIM vyžaduje podporu výrobce zařízení a zároveň i mobilního operátora). eSIM zlepšuje spolehlivost, zabezpečení sítě a zároveň snižuje požadavky na prostor, protože není potřeba relativně objemný konektor, což zvyšuje flexibilitu návrhu zařízení, umožňuje vodotěsnost apod.
Jako první zařízení podporovaly eSIM chytré hodinky Samsung Gear S2 Classic 3G (2016).[1] eSIM je k dispozici od Apple Watch 3. generace (2017),[2][3] iPad Pro 3. generace (2016), telefonech iPhone iPhone XS a iPhone XR (2018). Zařízení Apple vyžadují alespoň iOS 12. Windows 10 (2018)[4] v Microsoft Surface Pro LTE (2017),[5] Pixel 4 (2019), Motorola Razr (2020), Samsung Galaxy S20 (od One UI verze 4 vydané v listopadu 2021)[6] a dalších zařízeních.
Mobilní operátoři zavádějí podporu eSIM a navázaných služeb postupně, a proto v roce 2022 ještě není všechny služby poskytované pro SIM možné používat u eSIM u všech operátorů (například jedno telefonní číslo zároveň na SIM a eSIM).[7]
Místo uživatelem vyměnitelné UICC karty z PVC (označované jako SIM karta) je eSIM realizována pomocí čipu eUICC umístěném trvale v zařízení už od výrobce a podpůrným software. Jakmile je v zařízení profil operátora uložen do eSIM, funguje eUICC stejně jako fyzická SIM karta, doplněná jedinečným ICCID a síťovým ověřovacím klíčem vygenerovaným operátorem.
Díky tomu, že se eSIM nastavuje na dálku, je to méně bezpečná varianta ke klasické SIM.[8]